Sciencemag.cz
Doporučujeme
Už tuto neděli odstartuje třetí ročník festivalu kosmických aktivit Czech Space Week, který se letos kvůli aktuální situaci šíření koronaviru uskuteční v online podobě. Pořadatelé, kterými je Ministerstvo dopravy společně s agenturou CzechInvest a dalšími partnery, připravili bohatý program pro všechny fanoušky vesmíru. Festival věnovaný vesmírným technologiím, kosmickému vzdělání i businessu potrvá od 8. do 14. listopadu 2020.
Součástí festivalu bude i panelová diskuze Space for Women, které se zúčastní česká bioložka Magdalena Herová, která působí ve švýcarském centru BIOTESC.
1) O jakých tématech budete mluvit na letošním Czech Space Weeku? Můžete je krátce popsat?
Budu mluvit o třech nových biologických experimentech, na jejichž plánování se už začalo pracovat. Jedná se o projekty Urinis A, Xenopus a Human Bone Marrow Model. Všechny tři experimenty proběhnou na vesmírné stanici ISS v inkubátoru Kubik pravděpodobně v letech 2023–2024. Unikátní jsou zejména v tom, že se na projektu podílí česká firma SAB Aerospace, která navrhuje a vyrábí kartuše, ve kterých se biologický materiál bude pěstovat.
Zatímco cílem experimentu Urinis A je zkoumat bakteriální nitrifikaci moči v prostředí vesmíru – tedy ve stavu beztíže a za vyšší radiace, než je na Zemi, druhé dva experimenty se zabývají výzkumem imunity. Imunitní systém astronautů je totiž ve vesmíru oslaben a chová se podobně jako imunitní systém velmi starých lidí na Zemi. Při sebemenší nemoci se tak musí astronauti mít na pozoru a v případě pochybností se okamžitě vrátit na Zem, protože jim hrozí, že by mohli mít ve vesmíru vážné zdravotní komplikace. V rámci experimentu Xenopus tak budeme zkoumat vývoj protilátek u žab, které nám poslouží jako modelový organismus. V projektu Human Bone Marrow se zaměříme na studium vývoje imunitních buněk – tedy specializovaných bílých krvinek, které se v lidském těle vyvíjejí v kostní dřeni.
Inkubátor Kubik na mezinárodní vesmírné stanici ISS, Zdroj: ESA
2) Na vesmírné stanici ISS pomáháte vědeckým týmům z celé Evropy uskutečňovat biologický výzkum. Co přesně obnáší vaše práce?
Pečlivě čteme návrh každého experimentu a procházíme design specializovaného hardwaru jako bude ten od SABu a vše připomínkujeme tak, aby byl experiment uskutečnitelný v evropském modulu Columbus. Plánujeme také aktivity astronautů. Například ve výše zmíněném projektu Xenopus bude potřeba kartuše s pulci vyndat z inkubátoru a přemístit je do mrazáku. Já musím odhadnout, jak dlouho bude tahle aktivita trvat, co k ní astronaut vše bude potřebovat a kdy přesně ji musí udělat. Aby tato jednoduchá aktivita mohla proběhnout, musíme zkoordinovat s kolegy v NASA, ve kterém mrazáku na ISS bude místo, musím napsat jasný návod, ve kterém si astronaut přečte, jak otevřít inkubátor, které kartuše z něho vyjmout a tak dále. A v neposlední řadě musím požádat o čas na aktivitu a o to, aby byla zanesena do časového plánu astronautů.
V den, kdy aktivita probíhá sedím připravená v našem kontrolním centru a poslouchám radiovou komunikaci pozemních týmů s ISS a koukám na video z Columbu. Jsem připravená odpovídat na jakékoli otázky astronauta nebo kontrolního týmu. Když se celá akce podaří, oznámím to vědcům.
Magdalena Herová, Zdroj: Vincent Salvadori
3) Jak se můžou vědecké týmy do spolupráce s ISS zapojit? Musí návrh jejich experimentu splňovat nějaké podmínky?
ESA vypisuje pravidelně výzvy k podání žádostí o výzkum v evropském modulu Columbus. Vědci v žádosti musí popsat svůj záměr a dokázat, že mají dost prostředků na provedení části výzkumu, která se odehrává na Zemi – testy, kontroly a konečné vyhodnocení a zpracování vzorků. Týmům, které jsou vybrány, pak ESA hradí provedení experimentu ve vesmíru.
4) Jak probíhá spolupráce mezi vědci a astronauty? Jak si předávají informace?
Vědci s astronauty přímo nekomunikují. Proto jsme u každého biologického experiment my – Biotesc, abychom zodpověděli případné dotazy astronautů a sledovali, že operace probíhá podle plánu. Pro rádiovou komunikaci s ISS je až na výjimky potřeba speciální certifikace, kterou mají všichni členové našeho týmu.
5) Co byste řekla ženám, třeba studentkám, které si říkají, že space není pro ně, že je to nedosažitelný cíl?
Já myslím, že každý by měl dělat to, co ho zajímá a v čem je dobrý bez ohledu na to, zda je to holka nebo kluk, muž nebo žena. ESA Education vypisuje každoročně spoustu soutěží a workshopů pro různé věkové kategorie. V nich si žákyně nebo studentky mohou vyzkoušet, co to obnáší dělat nějaký projekt pro vesmírný sektor. Třeba v programovací soutěži AstroPi Challenge mohou děti poslat zprávu astronautům na ISS, nebo poslat na ISS celý experiment měřený na minipočítači RaspberryPi.
6) Co vás na práci nejvíce baví a co je nejnáročnější?
Hrozně mě baví práce v mezinárodním týmu a potřeba koordinace s různými pozicemi v Evropě i v Americe. Baví mě, že je to práce různorodá. A ta komunikace a různorodost má samozřejmě i svá úskalí – někdy mohou dohodu komplikovat třeba interkulturní rozdíly. Člověk musí být samozřejmě také velmi flexibilní, což s sebou nese výhody i nevýhody. Nejednou se mi stalo, že jsem musela pracovat o svátcích, nebo řešit nějaký problém do noci. Jindy ale zase můžu vzít laptop a emaily a dokumenty vyřizovat na vrcholu nějaké hory nebo na pláži u jezera.
7) Chtěla jste vždy dělat to, co děláte nebo vás k současné práci přivedla náhoda?
K práci mě přivedl ani ne tak zájem o vesmír jako moje touha dělat nové a různorodé věci. Takže když jsem slyšela o práci, která spojuje mojí profesi – biologii s komunikací s ISS, okamžitě jsem se přihlásila.
8) Jaký je nejzajímavější experiment, na kterém jste se podílela a co vás na něm překvapilo?
Nejzajímavější projekty jsou pro mě ty, které nejsou plně automatizované. Často jsou totiž kartuše s biologií takové černé skříňky, které musí astronauti pouze vložit do inkubátoru a experiment se spustí a běží automaticky. Dělá se to kvůli úspoře času astronautů, který je nesmírně drahý.
Jeden z nejzajímavějších projektů pro mě byl projekt Extremophiles, ve kterém astronaut Jack Fisher podle přesného protokolu sbíral vzorky mikroorganismů z různých povrchů na ISS. Rakouští vědci pak ve vzorcích hledali extremofilní bakterie a archea. Zajímalo je, jestli tyto prokaryotické jednobuněčné organismy na ISS nějak nebezpečně mutují. A zjistili, že bakterie a archea na ISS sice přežívají, ale nestávají se pro lidi nebezpečnějšími. Vědci ale upozorňují na to, že se tyto mikroorganismy mohou množit na povrchu vybavení a přístrojů a tím přispívat k jejich znehodnocování.
