Kmenové buňky živočišných svalů rostou na lešeních pro výrobu laboratorního masa. Kredit: Jie Sun/Xi'an Jiaotong-Liverpool University

Maso laboratorní: inkoust z obilných slupek, 3D tisk a obarvit řepou

Na svátky obžerství tedy něco týkající se současně jídla a vědy, respektive technologie. Laboratorně pěstované maso je dosud drahé. Výzkumníci ze Singapuru a Číny nyní přišli s tím, že by výroba mohla zlevnit, pokud se při ní použije odpad z potravinářského průmyslu.

Pokud chceme v laboratoři vypěstovat stejk (a ne kaši/sekanou/burger), potřebujeme, aby buňky rostly na nějakém předem připraveném lešení – nebo je pak spolu s takovou strukturou můžeme vytisknout 3D tiskem (mimochodem, v původním textu se v této souvislosti mluví o tzv. elektrohydrodynamickém tisku). Příslušné lešení musí být jedlé, vyrábí se nejčastěji z želatiny nebo kolagenu. (Poznámka: a ty vezmeme kde? Jsou to produkty živočišného původu…) Jinou možností jsou syntetické podpůrné struktury, což zase ale příslušné maso prodražuje. Cílem je tedy najít levné jedlé „inkousty“ (které by dokázaly ztvrdnout).
V nedávné studii publikované v časopise Advanced Materials vědci vyvinuli jedlý inkoust na rostlinné bázi, který se získává z potravinářského odpadu, například z obilných slupek. Výzkumníci smíchali obilné bílkoviny extrahované z ječmene nebo žita s kukuřičnou bílkovinou (zeinem), a vyrobili tak inkousty na bázi čistě obilných bílkovin.
Nový inkoust se může plně vstřebat do masného výrobku a jeho výroba je levná, takže by mohl výrazně snížit náklady na velkovýrobu pěstovaného masa. Postup funguje tak, že se svalové buňky nechávají růst na předpřipravené struktuře ze slupek a na závěr se vše pak „na maso“ obarví šťávou z červené řepy.
V této souvislosti ještě stojí za to dodat, že na podobné techniky máme mnohdy různé požadavky. Například při kultivaci rakovinných buněk pro výzkum léčiv chceme, aby shlukování napodobovalo jejich růst v lidském těle. Lešení by mělo být proto pokud možno co nejpevnější, totéž pak platí, chceme-li vytvářet modely celých orgánů (organoidy). Pro 3D tisk potravin je potřeba zase něco jiného.
Dále se nabízí, že podobné extrakty z potravinářského odpadu by pro pěstované živočišné buňky mohly sloužit jako potrava (dnes se jako živné médium pro laboratorní maso stále nejčastěji používají produkty živočišného původu, což produkt mj. prodražuje, a vlastně je to problematické celkově).

Lingshan Su et al, 3D‐Printed Prolamin Scaffolds for Cell‐Based Meat Culture, Advanced Materials (2022). DOI: 10.1002/adma.202207397
Zdroj: Xi’an jiaotong-Liverpool University / Phys.org

Poznámka PH: I když si dovedu představit kritiku, mně se to celé líbí. Vždy mě více lákaly věci umělé, syntetické, laboratorní. Samozřejmě bych jako vstupní surovinu preferoval ovšem ropu :-). Dokonce lze argumentovat, že potrava vyrobená výhradně z neživých věcí je optimální i z hlediska etického.

Prach z Itokawy ukazuje, že poslepované asteroidy jde rozbít jen obtížně

Vědci zkoumali prachové částice získané z povrchu 500 metrů dlouhého asteroidu Itokawa, které na Zem …

2 comments

  1. Stanislav Florian

    Zbytky obilnin byly kdysi krmivo pro prasata a vznikalo maso.

  2. Poznámka k poznámce: Nechtěl bych posílat děcka těžit zbytky ropy ze slíd, abychom mohli vyrábět syntetickou stravu. Tuhle budoucnost jsem totiž už někde četl. Hledat potom civilizace skryté v černých dírách, abychom dostali technologii repplikátoru totiž může být náročné.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close