Sciencemag.cz
Doporučujeme
Některé ‘dřevní’ houby jsou běžné i v půdě a v kořenech rostlin.
Mykologové z Botanického a Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR popsali ve spolupráci s nizozemskými kolegy několik dosud neznámých druhů a rodů mikroskopických hub z české přírody. Zároveň odhalili, že jejich ekologická role sahá dál než k rozkladu dřeva. Studie byla publikována v prestižním mezinárodním časopise Persoonia a přináší zásadní poznatky o rozmanitosti, evoluci a fungování hub z řádů Rhamphoriales a Pleurotheciales.
Vzácné i nové druhy a rody hub
Vřeckovýtrusné houby (latinsky Ascomycota) tvoří více než polovinu všech známých hub, a proto jsou z hlediska druhové bohatosti i ekologického a hospodářského významu nejdůležitější skupinou. Nalezneme je prakticky všude okolo nás, zahrnují jednobuněčné kvasinky, lišejníky, makroskopické zástupce, např. smrže, ale i mikroskopické plísně pro výrobu antibiotik či významné patogeny člověka a rostlin.
Vědecký tým popsal nové rody Echinodenticula a Melanocrypta, a pět nových druhů hub, například Phaeoisaria parallela, Rhamphoriopsis cuprea nebo R. denticulata. Vyskytují se na tlejícím dřevu větví a kmenů listnatých stromů. Tyto houby z řádů Rhamphoriales a Pleurotheciales jsou netrénovanému oku většinou skryté. Na mrtvém dřevě tvoří několik set mikrometrů velké tmavé plodničky, podobající se špendlíkovým hlavičkám. Často je doprovází jejich nepohlavní stádium, které se vyskytuje ve formě miniaturních chomáčků pigmentovaných vláken, tzv. konidioforů, které nesou výtrusy, a vytváří povlaky porůstající tlející dřevo a kůru.
A ačkoliv byly nově popsané druhy objeveny ve středních a jižních Čechách, jim příbuzné druhy se běžně vyskytují i v tropických a subtropických oblastech. Rhamphoria separata představuje vzácný druh, který byl znovu nalezený po více než 80 letech, přičemž nově se podařilo popsat i jeho dosud neznámou nepohlavní formu. Tyto objevy přináší nový pohled na to, jak se houby rozmnožují a šíří v přírodě.
„I v dobře prozkoumané krajině nacházíme organismy, které dosud nikdo nepopsal. Kombinace klasické taxonomie a genomiky nám navíc ukázala, že některé ‘dřevní’ houby jsou běžné i v půdě a v kořenech rostlin,“ uvádějí autoři studie.
Houby nejen ve dřevě, ale i v půdě
Nové poznatky ukazují, že i zdánlivě nenápadné mikroskopické houby mohou mít zásadní vliv na fungování ekosystémů. Ačkoli byly dosud považovány hlavně za „specialisty na tlející dřevo“, tedy dosud známé druhy byly výhradně izolovány z tlejícího dřeva, a v ojedinělých případech popsány jako oportunní patogeni člověka, analýza české databáze GlobalFungi (593 milionů záznamů environmentální DNA z celého světa) přinesla překvapivý obraz: zástupci rodů Phaeoisaria a Rhamphoriopsis se často vyskytují také v půdě a v kořenech rostlin po celém světě. Jinými slovy, jejich role nekončí u dřeva – podílejí se na rozkladu organické hmoty, přispívají k úrodnosti půdy, zdraví lesů a významně se účastní koloběhu uhlíku a dusíku, a tím i širších ekosystémových procesů.
Genomy pro budoucnost aneb nové taxonomické standardy
Vědcům se také podařilo přečíst celé genomy nově popsaných druhů. Celo-genomové sekvence zpřesňují určování a srovnávání druhů a otevírají cestu k dalšímu výzkumu jejich evoluce i možnému využití v dalších oborech, například v biotechnologiích, medicíně či ochraně přírody.
Réblová M, Nekvindová J, Hernández-Restrepo M, Hradilová M., Kolařík. M. (2025) Phylogeny, taxonomy and geographic distribution of novel and known fungi with holoblastic-denticulate conidiogenesis in Rhamphoriales and Pleurotheciales (Sordariomycetes). Persoonia 55: 277–311. https://doi.org/10.3114/persoonia.2025.55.08
