Sciencemag.cz
Doporučujeme
V noci ze soboty na neděli 30./31. října se podle NOAA (Národní úřad pro oceán a atmosféru) naskytnou vysoké šance na pozorování polárních září i ze středních zeměpisných šířek, tedy i z Česka a Slovenska. Záře jsou důsledkem interakce hustého oblaku nabitých částic se zemskou atmosférou. Oblak se odtrhl od Slunce při mimořádně silné erupci třídy X1, ke které došlo 28. října v 17:35 SELČ. Pokud bude geomagnetická bouře tak silná, jak astronomové předpovídají, budou záře pozorovatelné z našich končin nízko nad severním obzorem s největší pravděpodobností už po setmění. Pozorovat se ale vyplatí v průběhu celé noci.
Na Slunci došlo 28. října v 17:35 SELČ k velmi silné erupci třídy X1. Jde o jednu z nejsilnějších erupcí tohoto roku. Erupce se odehrála u aktivní oblasti AR2887, která je nyní namířená jižně směrem k Zemi, a byl během ní uvolněn oblak koronální hmoty mířící naším směrem. Astronomové předpovídají silné arktické polární záře, které by při zvýšené intenzitě mohly být viditelné i z Česka a Slovenska, a to v noci ze soboty na neděli. Předpověď počasí je zatím velmi dobrá, navíc svým svitem nebude rušit Měsíc, který vychází až v druhé polovině noci.
Pro pozorování je potřeba najít místo s dokonalým výhledem k severu, nerušené světelným znečištěním. A průběžně sledovat nějaký online aurorální monitor, například SolarHam. Ze všech indikátorů je nejdůležitější tzv. Bz složka meziplanetárního magnetického pole (IMF), která musí být pro vznik výrazných polárních září záporná (graf na stránce SolarHam úplně dole – červená linie). Druhým významným indikátorem je pak hodnota Kp, která udává, při jaké intenzitě geomagnetické bouře je polární záře pozorovatelná z jakých zeměpisných šířek. V případě hodnoty 6 jsou viditelné nízko nad severním obzorem, od hodnoty 7 výše se dostávají vysoko nad obzor.
Silná erupce třídy X1 na Slunci 28. října 2021. Zdroj: SDO/NASA.
Polární záře vznikají v důsledku interakce nabitých částic putujících kontinuálně ze Slunce s molekulami a atomy vzduchu ve vysoké atmosféře Země. Běžně se vyskytují mezi 80 až 150 km, vzácněji až do 400 km nad zemským povrchem. Za interakcí stojí konkrétně protony, elektrony a tzv. alfa částice (jádra helia se dvěma protony a dvěma neutrony), které Slunce zpravidla produkuje během silných erupcí v magneticky uzavřených oblacích (tzv. plazmoidech). Země má svůj přirozený magnetický štít, díky němuž je většina tohoto životu nebezpečného záření odkloněna. Část tohoto slunečního materiálu se ale uvězní v oblastech okolo zemských magnetických pólů, kde siločáry magnetického pole Země a tedy i částice proniknou do naší atmosféry. Tam pak díky srážkám s atomy a molekulami vzduchu dochází k excitaci (i ionizaci) a následnému vyzáření v podobě viditelného světla. Tak vlastně sledujeme v zemské atmosféře doutnavý výboj, jehož odstíny odpovídají konkrétním hodnotám vyzářené energie. Nejčastější zelená a červená záře patří excitovanému kyslíku, vzácnější modré zabarvení pak odpovídá ionizovanému dusíku. Ale to nejsou jediné emise.
