Grafen i jiné 2D materiály se dnes vesměs nevyrábějí odlepováním jednotlivých vrstev z 3D formy – lepicí páskou (tak byl grafen de facto poprvé připraven) to v průmyslovém měřítku nejde. Nicméně i tento zdánlivě nepružný postup by mohl konkurovat technologiím založeným na výrobě 2D vrstev rovnou, např. chemickou depozicí par.
Sanghoon Bae, Jeehwan Kim z MITu a jejich kolegové z dalších výzkumných institucí přišli s drobnou úpravou procesu. Běžný krystal 2D materiálu nechali vyrůst na povrchu safírového čipu. Na vršek krystalu pak nanesli film niklu o tloušťce 600 nanometrů. Tímto způsobem lze nejprve oddělit celý krystal od safíru.
Z druhé strany pak vědci dokázali niklovým filmem oddělovat přímo jednotlivé 2D vrstvy, protože nikl je k materiálu nejen silněji vázán než safír, ale vazba na nikl navíc překoná i jednotlivé vazby mezi vrstvami. (Poznámka PH: Tady je trochu obtížné si to představit, proč se potom poprvé niklem neoddělila pouze jediná vrstva? Má to fungovat např. nějak tak, že při oddělování niklem vznikají praskliny mezi dalšími vrstvami, takže to jde vlastně stále snáz.) Tímto způsobem lze sloupávat úzké pásky a ty jednoduše skládat vedle sebe, takže i rozměrnější vrstva se pak připraví v řádu minut.
Technika by podle dosavadních pokusů měla být použitelná pro hexagonální nitrid boru, sulfid molybdenu a sulfid wolframu. Autoři výzkumu chtějí příslušné procesy použít speciálně pro konstrukci elektronických systémů pro Internet věcí.
Jaewoo Shim et al. Controlled crack propagation for atomic precision handling of wafer-scale two-dimensional materials, Science (2018). DOI: 10.1126/science.aat8126
Zdroj: Phys.org
Poznámka: Grafen se chemickou depozicí par vyrábí snadno (resp. je to už odladěno), takže se to pro něj ani nezkoušelo. V případech jiných 2D materiálů ovšem jiné průmyslově využitelné výroby k dispozici často ještě nejsou.