Analýza genomu hub, mezi nimi i českými houbaři oblíbeného hřibu smrkového nebo muchomůrky růžovky, ukázala, že vzájemná závislost mezi rostlinami a houbami je velice silná.
Mezinárodní tým vědců, na jehož práci se podíleli i odborníci z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR, rozluštil genetickou informaci 135 genomů hub. Studie, která vyšla tento měsíc v časopise Nature Communications, popsala také 62 nových genomů tzv. mykorhizních hub, jež pomáhají kořenům získávat živiny z půdy. Údaje vědcům pomohou zjistit, jak se vyvinula symbióza mezi houbami a rostlinami.
Symbiotické, oboustranně výhodné, soužití houby a stromu je v přírodě velmi časté. Odhaduje se, že se týká asi 90 % všech rostlinných druhů. Buňky kořenů rostlin a houbová vlákna (mycelia) přitom vytvářejí funkční orgán, jehož prostřednictvím mohou houby z rostlin získávat organické látky, tedy především uhlík, a rostliny na oplátku živiny z půdy, například dusík, fosfor a další stopové prvky. Zatímco mykorhizní houby bez tohoto symbiotického vztahu nemohou existovat, rostliny se bez hub dokážou obejít v půdách, kde je dostatek živin.
Rozluštění genetické informace desítek genomů hub, které se nyní podařilo mezinárodnímu týmu vědců, pomáhá pochopit, jakým způsobem se mykorhizní houby adaptují na soužití s rostlinou. Analýza genomu hub, mezi nimi i českými houbaři oblíbeného hřibu smrkového nebo muchomůrky růžovky, ukázala, že vzájemná závislost mezi rostlinami a houbami je velice silná. Právě díky ní je možné, aby rostliny prospívaly i v půdách, které jsou na živiny chudé.
„Fakt, že symbióza mezi rostlinami a houbami vznikala v evoluci opakovaně, svědčí o tom, jak výhodná pro oba partnery je. Přestože rostliny platí za soužití s houbami vysokou cenu – často až jednu třetinu všech vytvořených uhlíkatých látek – je tato spolupráce pro ně stále výhodná,“ říká Petr Baldrian z Mikrobiologického ústavu AV ČR.
Miyauchi, S., Kiss, E., Kuo, A. et al. Large-scale genome sequencing of mycorrhizal fungi provides insights into the early evolution of symbiotic traits. Nat Commun 11, 5125 (2020).