Sciencemag.cz
Doporučujeme
Tempo výzkumu exoplanet nyní možná udává tranzitní fotometrie – díky objevům Keplera, TESS a brzy i studiím z družice Cheops, ale velké posuny dělá také metoda měření radiálních rychlostí. Zlepšuje se nejen železo v podobě lepších spektrografů, ale také díky lepším analytickým nástrojům.
V roce 2009 vyšla studie, která se věnovala studiu 38 blízkých červených trpaslíků pomoci spektrografu UVES, který je na jednom ze čtyř dalekohledů VLT v Chile. Přístroj pozoroval červené trpaslíky v letech 2000 až 2007.
Vloni vyšla nová studie, která získaná data znovu analyzovala, což přineslo významné zlepšení přesnosti.
A konečně nyní vyšla třetí studie, která pracuje také s daty ze spektrografů HARPS, PFS (Magellanův dalekohled) a HIRES (Keckův dalekohled). Nalezeno bylo 16 kandidátů u 9 červených trpaslíků. Pět z nich jsou nové planety, u osmi kandidátů je pro jejich potvrzení potřeba dalších potvrzení. Autoři také potvrdili tři dříve oznámené planety.
Z objevů zmiňme tři nejzajímavější. Prvním je planeta GJ 180 d, která má hmotnost nejméně 7,5 Zemí a obíhá ve vzdálenosti 0,3 AU s periodou 106 dní. Planeta se pohybuje v konzervativní obyvatelné oblasti. Mateřská hvězda se přitom nachází jen 12,4 pc (40 světelných let od nás). Na obloze se bude planeta nacházet asi 25 tisícin obloukové vteřiny od hvězdy.
Okolo hvězdy GJ 229 A detekovali astronomové tři signály s periodami 122, 520 a potom jeden další s periodou necelých 50 tisíc dní.
V případě prvních dvou signálů jde o planety o hmotnosti 7,9 a 10 Země. První z planet (GJ 229 A c) se pohybuje v obyvatelné oblasti. Na pozemské obloze je asi 59 tisícin obloukové vteřiny od své hvězdy, takže by mohla být v dosahu přímého zobrazení pomoci přístroje NIRSS na Kosmickém dalekohledu Jamese Weba nebo EPICS na chystaném největším pozemském dalekohledu ELT.
Třetí zmíněný signál s periodou 50 tisíc dní zřejmě patří dříve objevenému hnědému trpaslíkovi GJ 228 B. Problém je, že na základě měření radiálních rychlostí vychází jeho hmotnost na 515 Zemí, nebo lépe na 1,6 Jupiteru. To je velmi málo, výrazně méně, něž hovořily dřívější odhady založené na jeho přímém a astrometrickém pozorování. Podle nich má mát hmotnost 20 nebo dokonce až 70 Jupiterů. Proč ten rozdíl v měření radiálních rychlostí? Inu zde narážíme na nevýhodu této metody. Hmotnost, kterou vždy uvádíme, je minimální. Skutečná hmotnost je závislá na sklonu dráhy tělesa vůči nám, respektive na sinu tohoto úhlu.
Na systém A a GJ 229B se díváme téměř seshora a proto nám vychází z měření radiálních rychlostí tak nízká hodnota. Ono téměř vychází podle vědců na sklon asi 13 stupňů. Určila ho už dřívější studie a tato nová ho potvrzuje.
GJ 229 najdeme ve vzdálenosti 19 světelných let od nás v souhvězdí Zajíce.
Třetím zajímavým systémem je GJ 433. Kromě dvou vnitřních planet o hmotnosti 5 až 6 Zemí a periodami 7 a 36 dnů obíhá okolo hvězdy ještě jedna planeta ve vzdálenosti 4,8 AU s periodou asi 5094 dnů. Její hmotnost je 29 Zemí, takže bude podobná Neptunu.
Planeta se nachází dokonce 0,5 vteřin od hvězdy a podle autorů studie jde o první realistický kandidát pro přímé zobrazení chladného Neptunu. Mateřská hvězda se nachází asi 30 světelných let od nás.
autor: Petr Kubala
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno
