Sciencemag.cz
Doporučujeme
Ani v přehuštěném mladém vesmíru to nebyly kolize galaxií.
Nová studie založená na datech získaných dalekohledem ESO/VLT a rentgenovou družicovou observatoří XMM-Newton (ESA) přinesla překvapivé výsledky. Většina obrovských černých děr v jádrech galaxií nebyla za posledních 11 miliard let aktivována díky spojení galaxií, jak se dosud předpokládalo.
V srdci většiny velkých galaxií sídlí supermasivní černé díry o hmotnosti milionů a někdy i miliard Sluncí. V mnoha případech, včetně naší vlastní Galaxie, jsou však centrální černé díry v klidu. V některých galaxiích ale (především v raných fázích vývoje vesmíru [1]), tato monstra doslova požírají okolní materiál, který při pádu do jejich chřtánu intenzivně vyzařuje.
Nevyřešenou záhadou je, odkud se bere materiál, jež spící černou díru aktivuje a zažehne mohutná vzplanutí v galaktickém centru, které se tak stane ‚aktivním galaktickým jádrem‘. Dosud se mnozí astronomové domnívali, že většina aktivních galaktických jader je důsledkem procesu spojení dvou galaxií, případně jejich vzájemného přiblížení. Hmota, o kterou se dvě galaxie přetahují, se může stát palivem pro černou díru. Nové poznatky však ukazují, že tato idea by pro mnohé aktivní galaxie nemusela platit.
Viola Allevato (Max-Planck-Institut für Plasmaphysik; Excellence Cluster Universe, Garching, Německo) spolu s mezinárodním týmem vědců sdružených v projektu COSMOS [2] detailně prostudovali více jak 600 aktivních galaxií v podrobně zkoumané oblasti oblohy označované jako ‚COSMOS field‘ [3]. Ukázalo se, že extrémně jasná aktivní galaktická jádra se vyskytují velmi řídce, přesně jak vědci očekávali, a že hlavní část aktivních galaxií byla v posledních 11 miliardách let jen středně jasná. Vědci však narazili na jedno velké překvapení. Nová data totiž ukázala, že většina z těchto obvyklejších středně jasných aktivních galaktických jader nebyla ‚zažehnuta‘ v důsledku splynutí galaxií [4]. Výsledky byly publikovány v odborném časopise Astrophysical Journal.
Aktivní galaktické jádro se pozná podle toho, že vyzařuje v rentgenové oblasti. Záření vzniká v okolí centrální černé díry a může být detekováno družicemi na oběžné dráze kolem Země. Jednou z nich je i evropská družice XMM-Newton (ESA). Následně byly tyto galaxie sledovány také pomocí dalekohledu ESO/VLT, který měřil jejich vzdálenosti [5]. Kombinací těchto dat vznikla trojrozměrná mapa rozložení galaxií s aktivním jádrem.
„Trvalo nám to více jak 5 let, ale vytvořili jsme jeden z největších a nejúplnějších katalogů rentgenově aktivních galaxií,“ říká Marcella Brusa, jedna z autorek uvedené studie.
Astronomové mohou tuto mapu použít ke zkoumání rozložení aktivních galaxií a porovnat ji s tím, co předpovídá teorie. Je zde také vidět, jak se rozložení těchto objektů měnilo s přibývajícím věkem vesmíru, a to za posledních 11 miliard let.
Týmu vědců se podařilo ukázat, že aktivní galaktická jádra se většinou vyskytují ve hmotných galaxiích se značným podílem temné hmoty [6]. To je však překvapivý výsledek, který ne úplně souhlasí s teorií. Pokud by většina aktivních jader byla důsledkem splynutí galaxií, dalo by se očekávat, že je nalezneme převážně ve středně hmotných galaxiích (s hmotností asi 1 000 miliard Sluncí). Tato nová pozorování ukázala, že aktivní jádra mají většinou galaxie 20krát hmotnější než předpovídá teorie slévání.
„Tyto výsledky nám poskytují nový pohled na to, jak supermasivní černé díry začínají svou hostinu,“ říká Viola Allevato, hlavní autorka nového článku. „Ukazují, že černé díry jsou krmeny díky procesům probíhajícím uvnitř samotné galaxie, jako jsou různé nestability v galaktickém disku nebo překotná tvorba hvězd, a nikoliv v důsledku kolizí mezi galaxiemi.“
„Dokonce i v dávné minulosti, před 11 miliardami let, se galaktické kolize podílely jen na malém procentu vzniku středně jasných aktivních galaxií. Tehdy byly galaxie k sobě blíže, čili se dá očekávat, že jejich slévání bylo také častější než dnes, takže uvedené výsledky jsou o to více překvapivé,“ uzavírá Alexis Finoguenov, vedoucí práce.
Poznámky
[1] Nejjasnější aktivní galaxie se ve vesmíru vyskytovaly nejhojněji, když byl 3 až 4 miliardy let starý; nejvíce těch méně jasných nacházíme ještě později, asi 9 miliard let po velkém třesku.
Výzkum byl prezentován v odborném časopise Astrophysical Journal (červenec July 2011).
