Sciencemag.cz
Doporučujeme
Neblíží se exploze? Betelgeuse, stejně jako všichni rudí veleobři, nakonec vybuchne jako supernova…
Pomocí dalekohledu ESO/VLT astronomové zkoumali nezvykle výrazné slábnutí jinak jasné hvězdy Betelgeuse, rudého veleobra ležícího na obloze v souhvězdí Orion. Unikátní snímky povrchu této obří hvězdy zachycují nejen její slábnutí, ale také zdánlivé změny tvaru.
Betelgeuse bývala pro pozorovatele noční oblohy velmi nápadným objektem, ale na konci loňského roku začala pomalu pohasínat. Na začátku února 2020 zeslábla na 36 % běžné jasnosti, což je změna, které je možné si povšimnout i pouhým okem. Amatérští pozorovatelé i profesionální astronomové doufali, že se o tomto mimořádném slábnutí podaří zjistit více.
Astronom Miguel Montargès (KU Leuven, Belgie) je vedoucím týmu, který pozoroval Betelgeuse pomocí dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope) od prosince loňského roku ve snaze pochopit, proč hvězda slábne. Jedním z prvních výsledků je působivý záběr povrchových vrstev Betelgeuse, který astronomové pořídili v prosinci 2019 pomocí přístroje SPHERE.
Stejný tým pozoroval Betelgeuse přístrojem SPHERE také v lednu 2019, tedy v době, než její jasnost začala klesat. Vědci tak mají k dispozici dvojici záběrů, které ukazují vzhled hvězdy ve dvou odlišných fázích. Snímky pořízené ve viditelném světle zachycují jak změnu jasnosti, tak zdánlivého tvaru hvězdy.
Řada pozorovatelů si kladla otázku, zda by současné neobvykle výrazné slábnutí Betelgeuse nemohlo znamenat, že se blíží její exploze. Betelgeuse totiž, stejně jako všichni rudí veleobři, nakonec vybuchne jako supernova. Astronomové se však nedomnívají, že se tak stane v dohledné době. Mají však jiné hypotézy, které mohou vysvětlit, co způsobuje probíhající změny tvaru a jasnosti zachycené na těchto záběrech. „Máme rozpracovány dva scénáře, jednak ochlazování povrchu v důsledku mimořádné aktivity hvězdy a pak uvolňování velkého množství prachu ve směru k nám,“ říká Miguel Montargès [1]. „Naše znalosti chování rudých veleobrů však zůstávají neúplné, to je samozřejmé, stále na tom pracujeme a nemůžeme vyloučit ani nějaká překvapení.“
K výzkumu hvězdy vzdálené přes 700 světelných let a získání informací ohledně jejího slábnutí využili Miguel Montargès a jeho tým dalekohled VLT pracující na hoře Cerro Paranal v Chile. „Observatoř Paranal jako jedna z mála na světě disponuje zařízením, které je schopné pořídit záběry povrchu Betelgeuse,“ říká Montargès. Přístroje spolupracující s dalekohledem VLT umožňují pozorovat v širokém rozsahu vlnových délek od viditelného světa až po střední infračervenou oblast, takže astronomové mohou zjistit informace jak o povrchu hvězdy, tak o hmotě nacházející se v jejím okolí. „Je to jediný způsob, jak se můžeme dozvědět, co se s hvězdou skutečně děje.“
Další nový záběr vědci pořídili pomocí přístroje VISIR, který rovněž pracuje ve spojení s dalekohledem VLT. Snímek z prosince 2019 zachycuje infračervené záření (o podobné vlnové délce, na jakou je citlivá běžná termokamera), které emituje prach obklopující Betelgeuse. Pozorování získali členové týmu pod vedením Pierre Kervella (Observatory of Paris, Francie). Oblaky prachu, které v barevném kódování uvedeného snímku připomínají plameny, vznikají, když hvězda vyvrhuje do svého okolí hmotu.
„S citátem ‚všichni jsme z hvězdného prachu‘ se v populárních zdrojích věnovaných astronomii setkáte často, ale odkud se ve skutečnosti všechen ten prach bere?“ ptá se Emily Cannon (PhD studentka, KU Leuven), která zpracovávala snímky rudých veleobrů pořízené pomocí přístroje SPHERE. „Rudí veleobři jako je Betelgeuse během svého života – dávno předtím, než explodují jako supernovy – vyvrhují značné množství hmoty. Moderní přístroje nám umožňují tyto objekty zkoumat v dosud nedosažitelných detailech, i když se nacházejí stovky světelných let od nás. Máme tak jedinečnou příležitost odhalit tajemství procesů, které za ztrátou hmoty stojí.“
Poznámky
[1] Nepravidelný povrch Betelgeuse tvoří obří konvektivní buňky, které se pohybují, zvětšují a zmenšují. Hvězda celá také pulsuje (vzdáleně připomíná tlukoucí srdce) a periodicky mění svou jasnost. Projevy povrchové konvekce a změny vyvolané pulsacemi astronomové označují jako projevy hvězdné aktivity.
