Sciencemag.cz
Doporučujeme
Většina pacientů umírá během prvního roku a méně než pět procent přežívá pět let.
Odhalit biochemické pochody a specifické mutace genů, které hrají klíčovou roli při vzniku karcinomu slinivky břišní a ovlivňují výsledek léčby tohoto onemocnění – takový je hlavní cíl vědeckovýzkumného projektu, který vede Beatrice Mohelníková Duchoňová s týmem onkologické a chirurgické kliniky lékařské fakulty a ve spolupráci s mezinárodním konsorciem PANDoRA. Výsledky by měly přispět k získání nových poznatků o možnostech včasné diagnostiky a terapie jednoho z nejzhoubnějších nádorových onemocnění.
Karcinom pankreatu patří k chorobám s velmi vážnou prognózou: většina pacientů umírá během prvního roku a méně než pět procent přežívá pět let, přičemž naděje na trvalé vyléčení je minimální. „Je to jedna z nejhorších diagnóz v onkologii, a to i přesto, že výzkum rakoviny šel za posledních dvacet let výrazně dopředu. Nádor pankreatu je typický tím, že je diagnostikován pozdě – naprostá většina pacientů už nepodstupuje radikální terapii, ale spadá do kategorie paliativní léčby. Problém je v tom, že časná stádia karcinomu pankreatu nepůsobí pacientovi žádné obtíže a jsou obtížně diagnostikovatelná standardními vyšetřovacími metodami, jako je např. ultrazvukové vyšetření břicha,“ uvedla Beatrice Mohelníková Duchoňová, která se molekulárně biologickému výzkumu karcinomu pankreatu věnuje od ukončení svých medicínských studií.
Biomarker jako ukazatel rizika
Budoucnost systémové léčby karcinomu slinivky spatřují vědci v identifikaci nových cílových struktur – tzv. biomarkerů, které jsou zodpovědné za nádorové bujení a vznik metastáz. Mohou také určovat míru odpovědi na farmakologickou i klinickou léčbu a přispět k včasné diagnostice. Právě na jejich nalezení je zaměřen projekt Studium prognostických a prediktivních biomarkerů v terapii karcinomu pankreatu, pro který získal řešitelský tým docentky Mohelníkové grantovou podporu Agentury pro zdravotnický výzkum České republiky (AZV ČR). „Biomarkery představují v tomto projektu genetické varianty DNA, jejichž charakterizace by mohla přispět ke zjištění, čím je po stránce genetické onemocnění zapříčiněno a jak léčbu směrovat,“ objasnila onkoložka.
Při pátrání po rizikových faktorech, které vznik karcinomu slinivky ovlivňují, vědci porovnávají DNA pacientů se zdravými kontrolními skupinami a hledají genetické rozdíly. „V případě, že jsou statisticky významné, dají se považovat za rizikový biomarker. Díky tomu pak můžeme odhadnout, u koho je na základě zděděné genetické informace vysoká pravděpodobnost, že nádorem slinivky onemocní. Definovala by se tak podskupina populace, u které má smysl podstupovat náročnější diagnostické procedury, a nádor tak odhalit včas,“ vysvětlila Beatrice Mohelníková.
Dalším cílem olomouckých odborníků je vyprofilovat podskupiny pacientů s nádory pankreatu, které by bylo možné jinak a účinněji léčit, než je tomu dosud. „Například u karcinomu prsu už známe čtyři různé podtypy nádorů a ke každému lze zvolit jiný terapeutický přístup. Molekulární analýza nádoru významně pomáhá léčbu individualizovat tak, aby byla co nejefektivnější, a naznačuje, kde hledat preparáty cílené léčby. Právě ty diametrálně změnily u řady onkologických onemocnění prognózu nemoci. Nic takového ale zatím neexistuje u nádoru slinivky,“ zdůraznila Mohelníková.
Od výzkumu k terapii: dlouhá trať k úspěchu
Ambicí výzkumníků je dospět k aplikaci zjištěných poznatků v terapii. Od základního výzkumu do léčebné praxe vede ale velmi dlouhá cesta, zahrnující rozsáhlé a časově i finančně náročné validační studie a laboratorní postupy. „Naše největší zveřejněné studie se například týkaly genetického sekvenování, které vyžaduje soubory obsahující tisíce pacientů, a náklady tak jdou do desítek milionů korun. To v našich podmínkách bohužel není realizovatelné, proto jsme je vytvořili ve spolupráci s více než stovkou evropských a amerických institucí,“ upozornila Beatrice Mohelníková.
Možnost ověření výsledků na velkých vzorcích populace umožňuje olomouckým vědcům mezinárodní spolupráce v rámci výzkumného konsorcia PANDoRA (PANcreatic Disease ReseArch), k jehož zakládajícím členům Beatrice Mohelníková patří. „V rámci konsorcia jsme aktivními členy, vymýšlíme projekty, kudy by měl výzkum dál směřovat, provádíme i genetické analýzy a máme řadu zajímavých výstupů,“ dodala.
Právě ve spolupráci s 1. chirurgickou klinikou a mezinárodním konsorciem PANDoRA se v oblasti výzkumu nádorů slinivky Olomouc přiblížila světové špičce. Svědčí o tom nejen zisk aktuálního grantu AZV ČR, ale i nadějné výsledky v podobě předchozích úspěšných projektů a desítek publikačních výstupů v prestižních vědeckých časopisech s vysokým impakt faktorem. „V Nature Genetics jsme v poslední době publikovali významné výsledky týkající se nalezení čtyř nových variant genů souvisejících se vznikem nádoru slinivky. V nejbližší době by nám měl s Martinem Lovečkem z 1. chirurgické kliniky vyjít článek, v němž prezentujeme výsledky identifikace podskupiny pacientů s metachronními neboli následnými metastázemi plic. Tento typ nádoru se chová jinak – pacient žije déle a lépe reaguje na léčbu,“ popsala Beatrice Mohelníková.
tisková zpráva Univerzity Palackého v Olomouci
