Sciencemag.cz
Doporučujeme
Sirovodík je sice prudký jed, ale současně hojivý prostředek. Jak zařídit, aby co nejlépe léčil poškozené buňky po kardiovaskulární příhodě?
Už v minulosti se ukázalo, že sulfan dokáže např. zpomalit stárnutí prasečích vajíček. Platí to i na úrovni jednotlivých buněk. Vzhledem ke schopnosti potlačovat volné radikály, respektive obecně fungovat jako antioxidant, byla již v roce 2013 publikována studie upozorňují na ochranné účinky sirovodíku: H2S by se podle tohoto výzkumu mohl uplatnit proti kardiovaskulárním i neurodegenerativním chorobám a snižovat tlak. Dokonce se opatrně doporučovalo zkusit sirovodík podávat jako potravní doplněk.
Při aplikaci sirovodíku se dosud postupovalo tak, že podávaná látka H2S pomalu uvolňovala – tak pomalu, aby se nedosáhlo toxických koncentrací. Nynější přístup přináší další krok – celá reakce začne probíhat až v okamžiku oxidačního stresu, který provází např. infarkt. Výzkumníci z University of Oregon publikovali na toto téma články v časopisech Journal of the American Chemical Society a v Angewandte Chemie. Meziproduktem je v tomto případě karbonylsulfid OCS (lze si představit třeba jako molekulu CO2, kde je podobně jako v thiosloučeninách jeden atom kyslíku nahrazen sírou), plyn běžně se vyskytující v atmosféře. V prostředí živých organismů z karbonylsulfidu vzniká sulfan. Celá reakce je tedy navržena tak, že z původní molekuly (benzylthiokarbamáty) se účinkem oxidačního stresu vytvoří OCS z něj pak H2S. Druhou část této reakce realizují speciální enzymy, které již živé organismy využívají – karbonické anhydrázy.
Jako spouštěč funguje především peroxid vodíku, jehož koncentrace se zvyšuje v přítomnosti kyslíkových radikálů. Hlavní rozdíl oproti stávajícím léčebným postupům je v tom, že uvolňování H2S neprobíhá pasivně, ale v závislosti na dalších podmínkách; potenciálně lze třeba propojit i s expresí určitého genu nebo přítomností jiné látky. I samotné původní donory, z nichž H2S vznikne, mohou být jiné než v popsaném uspořádání.
Zdroj: Phys.org
