Sciencemag.cz
Doporučujeme
Snímky planetky Dinkinesh, které v listopadu 2023 pořídila americká kosmická sonda Lucy ukazují brázdu, kam se náhle posunul velký kus (asi čtvrtina) planetky, dále na nich můžeme vidět povrchový hřeben a samostatnou kontaktní dvojplanetku, která kolem hlavní planetky krouží a nyní je známa jako Selam. Podle vědců tato pozorovaná komplikovaná struktura celého systému ukazuje, že Dinkinesh a Selam mají značnou vnitřní pevnost a složitou, dynamickou historii.
„Chceme porozumět pevnosti malých těles v naší soustavě, protože je to kriticky důležité pro pochopení, jak se tu objevily planety jako Země,“ říká Hal Levison, hlavní řešitel mise Lucy a dodal: „V zásadě se planety zformovaly, když se bezpočet menších objektů kroužících kolem Slunce posrážel navzájem. Jak se objekty chovají, když do sebe narazí, zda se rozpadnou, nebo se k sobě přilepí, má hodně co do činění s jejich pevností a vnitřní strukturou.“ Právě Leviston je hlavním autorem studie na toto téma, která byla publikována 29. května v časopise Nature.
Výzkumníci se domnívají, že Dinkinesh odhaluje svou vnitřní strukturu tím, jak reagoval na namáhání. V průběhu milionů let, kdy je jeho povrch konstantně ohříván a ochlazován, vytvářely nepatrné síly pocházející z tepelného záření vycházejícího z teplého povrchu planetky malý točivý moment. Ten způsobil, že se Dinkinesh postupně otáčel stále rychleji, čímž však narůstala odstředivá síla, až se část planetky posunula do protáhlejšího tvaru. Tato událost pravděpodobně způsobila, že se úlomky z povrchu Dinkinesh dostaly na jeho oběžnou dráhu. Tento materiál pak posloužil jako surovina pro vytvoření povrchového hřebenu i malého měsíčku Selam.
Pokud by planetka Dinkinesh byla slabší a připomínala spíše nepříliš dobře spojenou hromádku štěrku, tak by se jednotlivé úlomky postupně přesunuly směrem k rovníku a při stále rychlejších otáčkách by odletěly na oběžnou dráhu. Jenže snímky naznačují, že těleso bylo schopné udržet se pohromadě déle, jako kdyby šlo o jednolitou hmotu, která má větší pevnost než výše zmíněná kupka štěrku. Přesto i tato pevná vnitřní stavba nakonec povolila pod náporem působících sil a došlo k rozlámání na velké kusy. Je však potřeba říct, že úroveň síly potřebná k fragmentaci malé planetky typu Dinkinesh je drobounká oproti pevnosti většiny pozemských hornin.
„Brázda naznačuje ráznou událost spíše podobnou zemětřesení, kdy se postupně buduje napětí, které se najednou uvolní, než pomalému procesu na způsob vzniku písečné duny,“ vysvětluje Keith Noll z Goddardova střediska v marylandském Greenbeltu a vědec zapojený do mise Lucy, který byl spoluautorem studie. „Tyto útvary nám říkají, že Dinkinesh má nějakou pevnost, což nám umožňuje provést drobnou historickou rekonstrukci, abychom viděli, jak se planetka vyvíjela,“ říká Leviston a dodává: „Když to prasklo, jednotlivé kusy se od sebe vzdálily a vytvořily disk vyvrženého materiálu. Část úlomků „napršela“ zpátky na povrch, kde vytvořila onen hřeben.“
Výzkumníci se domnívají, že část materiálu z disku vytvořila měsíček Selam, který tvoří dva navzájem spojené objekty a proto se označuje jako kontaktní dvojplanetka. Konkrétní detaily, jak se tento nezvyklý měsíček zformoval, však prozatím zůstávají záhadou. Dinkinesh a jeho malý měsíček Selam, představují první dvě z celkem jedenácti planetek, které má sonda Lucy navštívit během své dvanáctileté mise.
Po průletu vnitřním okrajem hlavního pásu planetek se sonda nyní blíží k Zemi, u které letos v prosinci provede gravitační manévr. Tento blízký průlet ji navede zpět do hlavního pásu planetek, kde v příštím roce proletí kolem planetky Donaldjohanson. V hlavním pásu však nezůstane a v roce 2027 doletí až k oběžné dráze Jupiteru, kde na ni bude čekat první setkání s takzvanými Trojány – planetkami, které obíhají kolem Slunce před Jupiterem a za ním.
Přeloženo z:
autor: Dušan Majer
Převzato z Kosmonautix.cz, upraveno
