Sciencemag.cz
Doporučujeme
V přírodě existuje nepřeberné množství způsobů rozmnožování. Včely přenášejí pyl z květu na květ, což rostlinám umožňuje oplození a tvorbu semen. Lososi plavou proti proudu, aby se v horních partiích řeky setkali samci se samicemi a došlo k oplození jiker. V těchto případech jsou ke vzniku nového života zapotřebí obě pohlaví. Existují však i druhy, které se dokáží rozmnožovat bez sexu. Tento proces se nazývá parthenogeneze a jedná se o druh nepohlavního rozmnožování, při kterém samice kladou vajíčka, která, přestože nebyla oplozena spermatem, dávají vzniknout novým jedincům. U některých skupin bezobratlých živočichů jsou takovéto panenské porody časté, u pavouků je to ale úplně nový objev.
Pavouci jsou známí svým divokým sexuálním životem. Samice se často páří s více samci, nezřídka partnera po kopulaci zabijí a vysají. Ani samci nebývají velkými gentlemany. Někteří samice před sexem svazují hedvábnými vlákny nebo uspávají chemickou látkou. Jiní samicím nasazují jakýsi náhubek, aby je při milostném aktu nepokousala. Po vykonané kopulaci pak samicím často nasazují „pás cudnosti“ v podobě kopulační zátky. Některé druhy dokonce provozují tzv. traumatickou inseminaci – svým tvrdým a ostrým kopulačním orgánem vbodnou své sperma do těla samice na jakémkoliv místě. Abychom však pavoukům nekřivdili, někteří samečci naopak opravdovými gentlemany jsou. Ti se pak samičkám dvoří propracovanými zásnubními tanci a okouzlují je svým krásným zbarvením. Jsou i tací, kteří samičkám nosí zásnubní dárky v podobě ulovené mouchy zabalené do pavučiny. Najdou se mezi nimi ale i samci podvodníci, kteří se neobtěžují sháněním mouchy a do dárkového balíčku podstrčí místo potravy kamínek.
V kontrastu s milostnými praktikami naprosté většiny druhů pavouků je nový objev vědců z Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu, v. v. i. v Praze-Ruzyni (CARC) uveřejněný v prestižním časopise Journal of Zoological Systematics and Evolutionary Research. Jedná se o druh pavouka, který se sexuality zřekl definitivně! Tento druh je velmi podobný jinému již známému druhu, šestiočce uherské, od kterého doposud nebyl odlišován. Když ale vědci dali pavouky obou druhů dohromady, samice nového druhu se se samci odmítly pářit. Když jsou samci a samice šestiočky uherské spolu, samec se samicí naváže kontakt tak, že svýma předníma nohama opatrně poklepává na její hlavu. Pokud se samici samec zamlouvá, mírně se nadzvedne a to je pro samce signál, aby jí podlezl a zespodu do ní zavedl oba své kopulační orgány. Když ale byla samicím nového druhu nabídnuta stejná možnost, nereagovaly na námluvy samců. Později se ukázalo, že jejich kopulační orgány jsou beztak zakrnělé a že se jedná o jiný druh. Samci se u tohoto druhu stali zbytečnými a tak vymizeli. Proto byl tento druh příznačně pojmenován šestiočka bezmužná (Dysdera parthenogenetica). Ironií je, že vědci tento puritánský druh nalezli na pražském Petříně, místě, které se díky své oblibě pro romantická dostaveníčka mileneckých párů stalo symbolem lásky. Samice kladou vajíčka v červnu a červenci ve snůškách po asi 20 vajíčkách, která se líhnou v srpnu, uvedli vědci. Když jsou mláďata dostatečně stará, opouštějí zámotky vytvořené a hlídané jejich matkou. Podle studie dospívají během podzimu a přežívají zimu. Živí se výhradně stínkami a svinkami.
Asexuálně se rozmnožující organismy jsou geneticky značně uniformní, a tedy méně přizpůsobivé změnám podmínek prostředí a zranitelnější při zasažení chorobami. Protože ale nemusejí investovat do samčího potomstva, mohou zplodit více samiček a tedy se rozmnožují rychleji. Život bez samců může být výhodný i z ekologického hlediska. Pro rozmnožování se jedinci nemusejí potkat, a tak mohou obsadit i méně vhodné biotopy, které by populaci dostatečně hustou pro sexuální rozmnožování neuživily. Pro kolonizaci nové lokality může navíc stačit jediné vajíčko. Díky tomu tento druh expandoval ve střední Evropě. U nás byl vedle pražského Petřína či sadů Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu nalezen na jižní Moravě.
Řezáč M, Král J, Ávila Herrera I M, Forman M, Řezáčová V, Gloríková N, Heneberg P (2025) Dysdera parthenogenetica sp. nov. (Araneae, Dysderidae): a unique case of parthenogenesis in spiders. Journal of Zoological Systematics and Evolutionary Research 9266860: 1-21. https://doi.org/10.1155/jzs/9266860
tisková zpráva Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu
Poznámka: obrázek je pouze ilustrační.
