Nové poznatky o interakci látek používaných při léčbě chronické lymfocitární leukémie pomohou snížit toxicitu léčby i její cenu

Kombinace rituximabu s jinými inhibitory BCR nemusí být zcela účinná.

Tým vědců pod vedením doc. MUDr. Mgr. Marka Mráze, Ph.D. z výzkumného ústavu CEITEC Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno, nedávno publikoval vědeckou studii, ve které vyvrátil dosavadní poznatky o dvou léčivech (idelalisib a rituximab) společně užívaných při léčbě pacientů s chronickou lymfatickou leukémií. Ve vědecké studii popisují, že po podání léku idelalisibu dochází na povrchu leukemických buněk k výraznému snížení hladin molekuly CD20, která je cílem terapeutické protilátky (rituximab). Nová studie českých vědců ukazuje, že tato často aplikovaná, klinicky schválená kombinace idelalisibu s rituximabem pravděpodobně nepřináší pacientům benefit ve srovnáním s léčbou samotným idelalisibem. Tato studie, kterou zveřejnil mezinárodní odborný časopis Haematologica, bude mít pravděpodobně zásadní vliv na podobu dalších klinických studií s idelalisibem a jeho kombinovaní s protilátkami CD20 a popřípadě i na jiné terapeutické kombinace.

První autorka studie, Mgr. Veronika Šandová ve své studii popsala zcela nový mechanismus regulace exprese genu CD20, který má velmi významné důsledky pro léčbu pacientů s chronickou lymfocytární leukémií (CLL), což je nejčastěji se vyskytující leukémie u dospělých lidí. U této a dalších příbuzných chorob je využíváno léčivo rituximab cílící na povrchovou molekulu tzv. CD20. Pro pozitivní léčebný efekt rituximabu je třeba dostatek CD20 proteinu na buněčném povrchu, ale po dvě desetiletí zůstává nejasné, jak jsou hladiny CD20 na povrchu nádorových buněk regulovány. Zároveň jiná léčiva mohou teoreticky hladiny CD20 snižovat (či případně zvyšovat), a tím negativně ovlivnit fungování léčiva rituximabu, pokud je na nádorových buňkách nižší hladina molekuly, proti níž je monoklonální protilátka rituximab cílena, tj. CD20.

„Zcela poprvé jsme ukázali, že při vzájemné interakci nádorových B lymfocytů s T lymfocyty v nádorovém mikroprostředí lymfatické uzliny dochází v nádorových B lymfocytech k aktivaci konkrétní cytokinové signální dráhy, jež aktivuje gen CD20, který se následně v podobě proteinu dostává na buněčný povrch a zde je cílem vazby terapeutických protilátek jako je například rituximab. Interleukin 4 produkovaný T lymfocyty je zachycen receptory na povrchu nádorových B lymfocytů, kde spouští vnitrobuněčnou signalizaci zejména prostřednictvím proteinu STAT6, který v buněčném jádře aktivuje gen CD20. Idelalisib je inhibitor B buněčného receptoru, proteinu PI3K. PI3K je významný člen signální kaskády vedoucí k regulaci buněčného dělení a přežívání nádorových B lymfocytů. V léčbě chronické lymfocytární leukemie se od roku 2014 používá v ČR a ve světě kombinace idelalisibu společně s rituximabem,“ vysvětluje Veronika Šandová, první autorka studie.

„Zcela poprvé jsme popsali, že idelalisib narušuje interleukin 4 – STAT6 signalizaci, a tím výrazně snižuje množství CD20 proteinu na buněčném povrchu. Výsledky naší studie tedy naznačují, že v současné době používaná terapeutická kombinace rituximabu s idelalisibem nemusí přinášet očekávané léčebné benefity, a otevírá tak prostor pro klinické studie o vhodnosti kombinace anti-CD20 protilátek s PI3K inhibitory/idelalisibem“, doplňuje vedoucí výzkumného týmu Marek Mráz.

Již dříve některé předešlé zahraniční studie, včetně studií výzkumné skupiny Marka Mráze, naznačovaly, že kombinace rituximabu s jinými inhibitory BCR nemusí být zcela účinná. Výzkumný tým Marka Mráze například prokázal, že BCR inhibitor ibrutinib také snižuje hladiny CD20 tím, že ovlivňuje interakce v nádorovém mikroprostředí (ale odlišným mechanismem). Tento poznatek tedy naznačoval jistou možnost podobného efektu pro idelalisib. V případě idelalisibu výzkumný tým pro studium využil vzorky nádorových B lymfocytů pacientů s chronickou lymfocytární leukemií, kteří byli léčeni pouze idelalisibem, nikoli běžnou kombinací rituximabu s idelalisibem. U těchto vzorků vědci a vědkyně porovnali hladiny CD20 před a po léčbě idelalisibem v in vivo podmínkách. Zároveň vzorky pacientů vystavovali v in vitro (tedy v laboratorních) podmínkách testování signalizace, a tím objasnili nový mechanismus jednak samotné regulace CD20 prostřednictvím interleukinu 4, ale i proces, jakým idelalisib mění hladiny CD20 na buněčném povrchu.

„Naše studie potvrzuje fakt, že pro účinnou léčbu chronické lymfocytární leukémie je nutnost porozumět molekulárním dějům, které se odehrávají na úrovni nádorového B lymfocytu a jeho fungování v nádorovém mikroprostředí, protože právě nádorové mikroprostředí je zcela zásadní pro přežití a množení těchto nádorových buněk. Zároveň je třeba detailně porozumět, jakým způsobem funguje léčba a kombinace používaných léčiv, aby bylo možno dosáhnout co největšího léčebného benefitu pro pacienty. Naše data ukazují, že pravděpodobně není nutné pro klinický efekt u chronické lymfocytární leukémie idelalisib kombinovat s rituximabem, a lze tak snížit toxicitu léčby i její cenu,“ uzavírá Marek Mráz.

tisková zpráva centra CEITEC

Objevili univerzální systém pro dopravu nukleových kyselin do buněk

Schopnost doručovat do buňky molekuly různé velikosti usnadňuje využití systému i ve velmi odlišných genových …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close