Sciencemag.cz
Doporučujeme
Pomocí dalekohledu VLT (Very Large Telescope) na Evropské jižní observatoři (ESO) objevili astronomové exoplanetu obíhající kolem Barnardovy hvězdy, nejbližší hvězdy k našemu Slunci. Na této nově objevené exoplanetě, která má nejméně polovinu hmotnosti Venuše, trvá rok jen něco málo přes tři pozemské dny. Pozorování skupiny rovněž naznačují existenci dalších tří kandidátů na exoplanety na různých oběžných drahách kolem hvězdy.
Barnardova hvězda, která se nachází pouhých šest světelných let od nás, je druhým nejbližším hvězdným systémem – po tříhvězdné skupině Alfa Centauri – a nejbližší samostatnou hvězdou k nám. Díky své blízkosti je hlavním cílem při hledání exoplanet podobných Zemi. Navzdory slibnému pozorování již v roce 2018 nebyla až dosud potvrzena žádná planeta obíhající kolem Barnardovy hvězdy.
Objev této nové exoplanety – oznámený v článku publikovaném v časopise Astronomy & Astrophysics – je výsledkem pozorování provedených v posledních pěti letech pomocí dalekohledu ESO VLT, který se nachází na observatoři Paranal v Chile. „I když to trvalo dlouho, vždy jsme si byli jisti, že něco najdeme,“ říká Jonay González Hernández, vědecký pracovník Instituto de Astrofísica de Canarias ve Španělsku a hlavní autor článku. Skupina hledala signály od možných exoplanet v obyvatelné nebo mírné zóně Barnardovy hvězdy – tedy v oblasti, kde se na povrchu planety může vyskytovat kapalná voda. Červení trpaslíci, jako je Barnardova hvězda, jsou často cílem astronomů, protože u nich lze snáze objevit kamenné planety o nízké hmotnosti než u větších hvězd podobných Slunci. [1]
Barnard b [2], jak se nově objevená exoplaneta jmenuje, je k Barnardově hvězdě dvacetkrát blíže než Merkur ke Slunci. Kolem své hvězdy oběhne za 3,15 pozemského dne a její povrchová teplota se pohybuje kolem 125 °C. „Barnard b je jednou z exoplanet s nejnižší známou hmotností a jednou z mála známých exoplanet s hmotností menší než hmotnost Země. Planeta se však nachází příliš blízko hostitelské hvězdy, blíže než v obyvatelné zóně,“ vysvětluje González Hernández. „I když je hvězda asi o 2500 stupňů chladnější než naše Slunce, je tam příliš horko na to, aby se na povrchu udržela kapalná voda.“
Pro svá pozorování tým použil ESPRESSO, vysoce přesný přístroj určený k měření kmitání hvězdy způsobeného gravitačním působením jedné nebo více obíhajících planet. Výsledky získané z těchto pozorování byly potvrzeny údaji z dalších přístrojů, které se rovněž specializují na lov exoplanet: HARPS na observatoři ESO La Silla, HARPS-N a CARMENES. Nová data však nepotvrzují existenci exoplanety ohlášené v roce 2018.
Kromě potvrzené planety objevil mezinárodní tým také náznaky dalších tří kandidátů na exoplanety obíhajících kolem stejné hvězdy. K potvrzení těchto kandidátů však bude třeba dalších pozorování pomocí přístroje ESPRESSO. „Nyní musíme pokračovat v pozorování této hvězdy, abychom potvrdili signály dalších kandidátů,“ říká Alejandro Suárez Mascareño, výzkumný pracovník rovněž z Instituto de Astrofísica de Canarias a spoluautor studie. „Ale objev této planety spolu s dalšími předchozími objevy, jako jsou Proxima b a d, ukazuje, že náš vesmírný dvorek je plný planet s nízkou hmotností.“
ELT (Extremely Large Telescope), který je v současné době ve výstavbě, má změnit oblast výzkumu exoplanet. Přístroj ANDES na ELT umožní vědcům odhalit více těchto malých kamenných planet v mírném pásmu kolem blízkých hvězd, mimo dosah současných teleskopů, a umožní jim studovat složení jejich atmosfér.
Poznámky
[1] Astronomové se zaměřují na chladné hvězdy, jako jsou červení trpaslíci, protože jejich mírné pásmo je mnohem blíže hvězdě než u horkých hvězd, jako je Slunce. To znamená, že planety obíhající v jejich mírném pásmu mají kratší oběžné doby, což astronomům umožňuje sledovat je v průběhu několika dnů nebo týdnů, nikoliv let. Kromě toho jsou červení trpaslíci mnohem méně hmotní než Slunce, takže jsou více ovlivněny gravitační přitažlivostí planet, které je obklopují, a proto silněji kmitají.
Tento výzkum byl prezentován v článku “A sub-Earth-mass planet orbiting Barnard’s star” v časopise Astronomy & Astrophysics. (https://www.aanda.org/10.1051/0004-6361/202451311)
