(c) Graphicstock

Posledních 90 let patří v Evropě k nejvlhčím

Pluviál v západní Evropě trvá už téměř 100 let. Naopak střední Evropa zažila prudký obrat k podmínkám sušším.

Tým vědců z České zemědělské univerzity v Praze zveřejnil studii zaměřenou na hydroklimatický vývoj Evropy v posledním tisíciletí.

V článku uveřejněném v prestižním časopise Nature Communications vědci analyzovali data z nedávno publikované rekonstrukce evropského klimatu, tzv. Old World Drought Atlas, a zkoumali tak střídání vlhkých a suchých období v Evropě.

Výzkum ukázal, že během posledního tisíciletí byla řada období, ve kterých se stávaly rozsáhlé oblasti extrémně suchými či naopak vodnými. „V kontextu probíhajících debat o suchu a jeho současných vlivech je však zarážející, že posledních 90 let patří v Evropě k nejvlhčím z celého tisíciletí,“ uvedl hlavní autor výzkumu Yannis Markonis z Fakulty životního prostředí ČZU.

Při bližším pohledu se ukázalo, že posilování tzv. pluviálů (tedy období extrémně bohatých na vodu) se projevuje nejvíce na severu Evropy, zatímco i přes celkový pozitivní trend, jih Evropy spíše vysychá a například dekáda 1942–1952 byla ve Středozemí historicky nejsušší. Tento fakt dobře odpovídá projekcím budoucího klimatu, které ukazují na značnou polarizaci podmínek. „Extrémní sucha se můžou vyskytovat, ale z dlouhodobého hlediska je posledních zhruba 100 let vláhově nadprůměrných, voda je jen pro nás nevhodně rozložená v čase i prostoru,“ vysvětlil člen týmu Martin Hanel z Fakulty životního prostředí ČZU.

Nejenže v posledních letech dosáhly hydroklimatické podmínky svých extrémů a v některých oblastech v nich stále setrvávají, ale nebývalá je i doba trvání tohoto stavu. „Například současný pluviál ve Skandinávii, Německu, Francii a Velké Británii trvá už téměř 100 let. Naproti tomu střední Evropa zažila prudký obrat k podmínkám sušším,“ přiblížil Martin Hanel.

Velkou roli v popsaných procesem lze připsat změnám v typickém proudění atmosféry a teplotě. „Vazby mezi atmosférickou cirkulací, teplotou, suchem a pluviály nejsou z dlouhodobého hlediska uspokojivě popsány. Je nicméně zřejmé, že to, co považujeme v současnosti i v kontextu pozorovaných hodnot za normální, je ve skutečnosti extrém,“ popsal Yannis Markonis.

tisková zpráva České zemědělské univerzity

Řasy mají geny, které umožnily rostlinám kolonizovat souš

Parožnatka je nejsložitější řasou skupiny Charophyta, kterou botanici považují za sesterskou skupinu všech suchozemských rostlin. …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close