Sciencemag.cz
Doporučujeme
Venuše měla v době svého vzniku téměř stejné složení jako Země. Kdyby Země byla dokonalou koulí a veškerá voda zkapalněla, vytvořila by na povrchu vrstvu tlustou 3 kilometry; na Venuši by to však byly jen 3 centimetry. Voda je zde dnes přítomna výhradně v podobě stop páry v atmosféře – pochopitelně, když na povrchu panuje teplota kolem 480 °C.
Venuše možná kdysi měla oceány, přece jen se ale oproti Zemi nachází blíž ke Slunci. Poté, co na planetě došlo ke skleníkovému efektu, voda se vyvařila. To ale ještě nevysvětluje, proč zmizela úplně. Účinkem záření v atmosféře docházelo k disociaci molekul vody a lehký vodík pak unikal do vesmíru, ještě než stačil s kyslíkem znovu zreagovat. Nicméně podle nové studie by i tak mělo v atmosféře zbýt víc vody, než kolik pozorujeme.
Studie (tisková zpráva od University of Colorado v Boulderu) nyní podrobnosti tohoto procesu upřesňuje. Za hlavního viníka úniku vody z atmosféry Venuše označuje iont HCO+. V horních vrstvách atmosféry voda částečně reaguje s oxidem uhličitým a vytváří právě tuto molekulu. V předchozím výzkumu stejní vědci uvedli, že HCO+ může být zodpovědný za ztrátu velké části vody na Marsu.
Na Venuši to funguje takto: HCO+ v atmosféře vzniká neustále, ale jednotlivé ionty dlouho nepřežijí. Elektrony v atmosféře si tyto ionty najdou a rekombinací je rozdělí na dva. Při tomto procesu se atomy vodíku odpojí a mohou zcela uniknout do vesmíru.
Závěry studie mají ale jeden háček. Vědci nikdy nepozorovali HCO+ v okolí Venuše. Prý je to proto, že nikdy nebyly použity přístroje, které by je zaznamenat dokázaly (tj. sondy dosud vyslané k Venuši nebyly takto vybaveny). Přitom HCO+ by měl v atmosféře Venuše patřit vůbec k nejvíce zastoupeným iontům. Na konci tohoto desetiletí plánuje NASA vyslat k Venuši sondu DAVINCI (Deep Atmosphere Venus Investigation of Noble gases, Chemistry, and Imaging). Ta by měla zkoumat atmosféru a přistát i na povrchu planety, iont HCO+ nicméně detekovat nedokáže ani ona.
Michael Chaffin, Venus water loss is dominated by HCO+ dissociative recombination, Nature (2024). DOI: 10.1038/s41586-024-07261-y. www.nature.com/articles/s41586-024-07261-y
Zdroj: University of Colorado at Boulder / Phys.org
A nemohla se ta voda spojit se sírou z vulkánů a vytvořit kyselinu sírovou, které je atmosféra Venuše plná?