Mezihvězdná kometa Borisov, pohled Hubbleova dalekohledu, říjen 2019. NASA, ESA, a D. Jewitt (UCLA). Licence obrázku public domain.

První známá mezihvězdná kometa Borisov se vyhýbala hvězdám

Prostředí, odkud pochází 2I/Borisov, se příliš nelišilo od místního oblaku, ze kterého se zrodila Sluneční soustava.

Nová pozorování provedená pomocí dalekohledu ESO/VLT naznačují, že ‚toulavá‘ kometa 2I/Borisov – druhý a zatím poslední známý objekt, který prokazatelně přilétl do Sluneční soustavy z mezihvězdného prostoru – je složena z nejméně přetvořeného materiálu, jaký byl kdy pozorován. Astronomové se domnívají, že toto těleso pravděpodobně nikdy neprošlo blízko hvězdy a představuje tak pozůstatek nedotčené hmoty z oblaku plynu a prachu, ve kterém se zrodilo.

Kometu s formálním označením 2I/Borisov objevil amatérský pozorovatel Genadij Borisov v srpnu roku 2019 a o několik týdnů později se ukázalo, že tento objekt přilétá do Sluneční soustavy z mezihvězdného prostoru. „2I/Borisov by mohla představovat první skutečně nedotčenou kometu, jakou jsme kdy pozorovali,“ říká Stefano Bagnulo (Armagh Observatory and Planetarium, Severní Irsko, UK), vedoucí autor studie, která byla publikována v časopise Nature Communications. Členové vědeckého týmu se domnívají, že kometa před svým průletem Sluneční soustavou v roce 2019 nikdy neprošla takto blízko žádné jiné hvězdy.

Stefano Bagnulo a jeho kolegové pro svá detailní pozorování komety 2I/Borisov metodou polarimetrie [1] použili přístroj FORS2 pracující ve spojení s dalekohledem ESO/VLT (Very Large Telescope) na observatoři Paranal v Chile. Jelikož tento postup je běžně využíván ke studiu komet a dalších malých těles Sluneční soustavy, mohli vědci informace získané o tomto mezihvězdném poutníkovi porovnat s údaji o objektech místních.

Zjistili, že polarimetrické vlastnosti komety 2I/Borisov se odlišují od podobných těles ve Sluneční soustavě, s jedinou výjimkou – C/1997 O1 (Hale-Bopp). Kometa Hale-Bopp vzbudila značnou pozornost veřejnosti na konci 90. let 20. století, protože byla snadno pozorovatelná pouhým okem, a astronomy zaujala tím, že patří ke kometám s hmotou nejméně zasaženou slunečním zářením, jakou dosud spatřili. Předpokládá se, že kometa Hale-Bopp před posledním návratem prošla kolem Slunce pouze jednou, a proto je její hmota jen málo pozměněna působením slunečního větru a záření. To znamená, že je téměř původní, má tedy velmi podobné složení jako hmota v oblaku plynu a prachu, ze kterého se zhruba před 4,5 miliardami lety zformovala (stejně jako ostatní objekty Sluneční soustavy).

Analýzou polarizace a barvy záření přicházejícího od komety 2I/Borisov se členové týmu snažili získat informace o jejím složení, a nakonec dospěli k závěru, že ji tvoří ve skutečnosti ještě mnohem původnější hmota, než kometu Hale-Bopp. To znamená, že tento materiál nese téměř nepoškozenou informaci o oblaku plynu a prachu, ve kterém se kometa 2I/Borisov zformovala.

„Fakt, že tyto dvě komety jsou nápadně podobné, naznačuje, že složení prostředí, odkud pochází 2I/Borisov, se příliš nelišilo od místního oblaku, ze kterého se zrodila Sluneční soustava,“ upozorňuje spoluautor práce Alberto Cellino (Astrophysical Observatory of Torino, National Institute for Astrophysics, INAF, Itálie).

Olivier Hainaut (ESO, Německo), astronom dlouhodobě zkoumající komety a další drobné objekty (na této studii nespolupracoval), s tímto závěrem souhlasí. „Hlavní závěr – že kometa 2I/Borisov se liší od dalších komet s výjimkou Hale-Bopp – je spolehlivý a je tedy pravděpodobné, že tyto objekty se zformovaly ve velmi podobných podmínkách.“

„Přílet 2I/Borisov z mezihvězdného prostředí poskytl první příležitost ke studiu složení komety pocházející z jiné planetární soustavy a možnost zjistit, jestli se hmota, která ji tvoří, nějak odlišuje od běžné rozmanitosti ve Sluneční soustavě,“ vysvětluje členka výzkumného týmu Ludmilla Kolokolova (University of Maryland, USA).

Stefano Bagnulo doufá, že astronomové budou brzy mít další a lepší příležitost k detailnímu zkoumání těchto toulavých komet, a to ještě do konce tohoto desetiletí. „ESA plánuje v roce 2029 vypuštění sondy Comet Interceptor, která bude schopná přiblížit se k objektu přilétajícímu z mezihvězdného prostoru, pokud bude nějaký na vhodné dráze objeven,“ dodává s odkazem na připravovanou misi Evropské kosmické agentury (European Space Agency, ESA).

Příběh původu ukrytý v prachu
Dokonce i bez pomoci kosmických sond mohou astronomové použít řadu pozemních dalekohledů, aby získali informace o odlišných vlastnostech toulavých komet, jako je třeba 2I/Borisov. „Uvědomme si, jaké jsme měli štěstí, že kometa pocházející ze systému vzdáleného desítky světelných let náhodou prolétla v naší blízkosti,“ říká astronomka Bin Yang (ESO, Chile), která rovněž využila průlet komety 2I/Borisov Sluneční soustavou ke zkoumání tohoto tajemného objektu. Výsledky práce jejího týmu byly zveřejněny v časopise Nature Astronomy.

Bin Yang a její tým využili data získaná pomocí radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), jehož evropským partnerem je ESO, stejně jako pozorování dalekohledem ESO/VLT ke studiu prachových částic komety 2I/Borisov, aby získali informace o zrodu této komety a podmínkách v jejím mateřském systému.

Zjistili, že prachoplynová obálka (koma) obklopující jádro komety 2I/Borisov, obsahovala kompaktní zrna o průměru 1 mm nebo větším. Navíc se ukázalo, že relativní obsah oxidu uhelnatého a vody se dramaticky měnil během přibližování komety ke Slunci. Členové autorského týmu astronomů, mezi nimiž je i Olivier Hainaut, se domnívají, že toto chování je důsledkem složení jádra z materiálů, které se zrodily v různých částech mateřského planetárního systému.

Pozorování provedená týmem Bin Yang naznačují, že v rodném systému jádra komety 2I/Borisov došlo k promíchání materiálu mezi oblastmi v různé vzdálenosti od mateřské hvězdy – možná díky gravitačnímu působení obřích planet. Astronomové věří, že podobné procesy se odehrávaly v raných fázích vývoje Sluneční soustavy.

Zatímco 2I/Borisov byla sice první toulavou kometou, kterou jsme zaznamenali během průletu Sluneční soustavou, nebyla však prvním objeveným mezihvězdným návštěvníkem v našem systému. Prvním mezihvězdným objektem, který jsme pozorovali, byl 1I/ʻOumuamua. Na jeho výzkumu se v roce 2017 rovněž podílel dalekohled ESO/VLT. Ačkoliv původně byl i 1I klasifikován jako kometa, žádné známky kometární aktivity se u něj neprojevily a je pokládán za planetku na interstelární dráze.

Poznámky
[1] Polarimetrie je technika, která měří míru polarizace záření. V případě kometárního materiálu dochází k polarizaci slunečního světla odrazem od částic prachu v komě komety, což vypovídá o jeho vlastnostech. Vědci tak mohou získat informace o fyzikálních a chemických procesech v komě.

Další informace
Výzkum popsaný v první části tiskové zprávy byl prezentován v článku “Unusual polarimetric properties for interstellar comet 2I/Borisov” publikovaném v časopise Nature Communications (doi: 10.1038/s41467-021-22000-x). Druhá část zprávy se věnuje studii publikované pod názvem “Compact pebbles and the evolution of volatiles in the interstellar comet 2I/Borisov”, která byla zveřejněna v časopise Nature Astronomy (doi: 10.1038/s41550-021-01336-w).

tisková zpráva Evropské jižní observatoře 2021/06

Stejný nebo vyšší rozpočet na výzkum a vývoj má oproti loňsku 90 % podniků

V letošním roce plánuje do výzkumu a vývoje investovat 72 % firem. Pro čtvrtinu podniků jsou …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close