Sciencemag.cz
Doporučujeme
Rico na první pokus přišel se správnou hračkou, i když byla ukázána jenom na fotografii.
/Rico a Chaser jsou známé border kolie. Ovládají obrovskou slovní zásobu, znají mj. i vylučovací princip – dostanou-li zadání „přines X“, přičemž X neznají, donesou neznámou hračku. Navíc si X pak spojí a dále ho berou jako název této věci./
Pro odpověď na tuto otázku se musíme znovu vrátit k příběhu Rica, který si dokázal pamatovat stovky názvů hraček, a Chaser, která jich zvládla víc než tisíc. Jak jsme viděli už v kapitole 1, tito psi byli schopni se učit slova vylučovacím způsobem. Když Rico nebo Chaser zaslechli nové slovo, usoudili, že znamená novou hračku, a tak přinesli hračku, jejíž jméno dosud neznali. Oběma psům pro zapamatování spojení název-předmět stačilo pouhých deset minut, kdy přitom nový zvuk slyšeli jen dvakrát. Rico si na některé nové názvy vzpomněl ještě po měsíci. Chaser si zapamatovala všechna nová slova, která se jednou naučila, a její slovník se stále zvětšoval.
Schopnost Rica a Chaser se velmi podobají způsobu, jak se nová slova učí děti.
Když se ovšem děti naučí nové slovo jako třeba ponožka, nespojují si zvuk ponožka s jediným předmětem, kterým je náhodou ponožka. Místo toho pochopí, že se název ponožka vztahuje ke všem věcem, jež se používají jako oblečení na nohy. Slovo ponožka představuje obecnou kategorii předmětů, které mohou mít různé barvy, tvary, strukturu a velikosti. Původní studie s Ricem neřešila otázku, zda rozumí, že slova odpovídají kategoriím. To vedlo vývojového psychologa Paula Blooma z Yalské univerzity k předpokladu, že pravděpodobně „děti se učí slova, ale psi nikoliv“.
Majitel Chaser John Pilley připravil s Chaser studii, která se zaměřila právě na tuto otázku. Pilley používal různé kategorie hraček: frisbee, míčky a náhodné psí hračky různých velikostí a tvarů. Když se Chaser naučila jména stovek hraček z různých kategorií, přidal Pilley nový test, v rámci kterého vystavil hračky spadající do téže skupiny – buď frisbee, nebo míčky. Pak požádal Chaser, aby přinesla hračky, přičemž použil pokyn „přines …“ a následovala kategorie.
Protože všechny hračky na hromadě patřily do téže kategorie, Chaser dostala odměnu bez ohledu na to, co donesla. Když to udělala třikrát se skupinou hraček z každé kategorie, Pilley promíchal hračky různých kategorií; šlo o předměty, které v prvních pokusech vůbec nebyly použity. Pak Chaser řekl, aby přinesla předmět spadající do dané kategorie (buď frisbee, nebo míček). Ačkoliv Chaser dosud nikdy nepodstoupila s podobný test, vždycky přinesla hračku spadající do požadované skupiny.
V rámci těžší verze tohoto úkolu Pilley zopakoval totéž se sadou předmětů, které Chaser znala z domova, jako jsou boty a knihy. Pilley vybral některý z těchto předmětů, které pro Chaser nikdy nefungovaly v roli hraček, společně s náhodně vybranou skupinou a chtěl po Chaser, aby donesla buď „hračku“, nebo „ne-hračku“. A Chaser pokyny opět plnila bezchybně. Zdá se tedy, že Chaser se naučila jména každé nové hračky podobně jako lidské dítě: umístila si každý předmět do kategorií (hračky a ne-hračky) i do subkategorií (frisbee, míček a další).
Jakkoliv se to může zdát působivé, vývojový psycholog by stále ještě mohl pochybovat, že se psi opravdu naučí slovům. A to proto, že děti rozumějí i symbolické podstatě slova. Nejjednodušší ukázkou dětského chápání symbolů je jejich schopnost vidět souvislost mezi předmětem a jeho vizuální replikou. Ukryje-li experimentátor například hračku do trojúhelníkového kontejneru a pak ukáže dítěti malou repliku takového kontejneru, dítěti okamžitě dojde, že má hračku hledat uvnitř jehlanovitého kontejneru a ne v kontejnerech jiných tvarů. Děti také pochopí, že dvojrozměrné obrázky mohou reprezentovat trojrozměrný předmět. Vědí, že hračka, která na fotografii má jeden centimetr je ve skutečnosti mnohem větší.
Při komunikaci často využíváme tyto různé úrovně významu. Jedny z nejstarších psaných jazyků používaly klínové písmo složené ze sady piktogramů; počítačové ikony jsou jen dalším příkladem podobného symbolického systému. Kdokoliv chce vytisknout dokument, hledá na panelu nástrojů drobný obrázek tiskárny. Návrhář ikonu vytvořil jako účinný a lapidární prostředek komunikace; uživatel snadno pochopí, že použití tohoto symbolu bude mít za následek tisk.
Juliane Kaminskiová, která prováděla původní studii s Ricem, chtěla vědět, jestli psi dokáží spontánně užívat vizuální repliky jako symboly. Navrhla test podobný tomu, který se používá u dětí. Stejně jako v předešlém testu s Ricem umístila hračky do jiné místnosti a pak vyzvala Rica a několik dalších border kolií, aby přinášeli hračky jednu po druhé.
Tentokrát ale badatelka nežádala o hračky slovy. Místo toho ukazovala psům repliky věcí, které chtěla donést. Kdyby psi porozuměli, že jde o komunikaci, která doplňuje pokyn, měli by přinášet správné hračky pouze na základě jejich vizuální reprezentace.
Když jsem poprvé slyšel, že Kaminskiová provádí tento test, myslel jsem si, že v žádném případě není možné, aby pes spontánně chápal spojení mezi hračkou a symbolem. Ke své radosti jsem se mýlil.
Všichni psi spontánně přinesli hračku, kterou reprezentovala kopie. Když Jim Kaminskiová ukázala hračku v podobě hot-dogu, šli do vedlejší místnosti a vrátili se s odpovídající hračkou.
Většina psů úkol zvládla bez ohledu na to, zda replika byla stejně velká jako hračka nebo šlo o její zmenšenou verzi. Rico a jeden další pes dokonce na první pokus přišli se správnou hračkou, i když jim byla ukázána jenom na fotografii. Takový spontánní výkon je pravděpodobně možný jedině v případě, že psi kombinují své porozumění našim komunikačním záměrům s chápáním symbolické povahy našeho chování; stále přitom vycházejí z toho, že se jim snažíme pomoci.
Poslední pokusy tak ukazují, že minimálně někteří psi opravdu rozumějí kategoriální a symbolické povaze lidských komunikačních signálů. Rico, Chaser a několik dalších psů jasně předvedli, že užívají různé komunikační dovednosti, které jsou srovnatelné se schopnostmi malých dětí; čím blíže psy studujeme, tím se tato podobnost zdá být větší. Žádný jiný druh mimo člověka a psa zatím nepředvedl schopnost učit se význam slov tak rychle a s takovou flexibilitou.
Každý milovník psů včetně mne by chtěl vědět, jestli tyto dovednosti jsou něco zvláštního a může se jimi pochlubit jen hrstka psů, nebo je má většina psů. Vzhledem k tomu, že výzkum byl prováděn s border koliemi, je možné, že takové dovednosti má jenom toto plemeno.
Ale možná, že Rico a Chaser představují jen špičku ledovce. Lidští rodiče Rica a Chaser nevěří, že jejich psi jsou nějak výjimečně talentovaní. Ani jednoho z nich si majitelé speciálně nevybrali z velké řadu psů podle schopností, přičemž ti ostatní by v testech selhali. Například Chaser byla pro trénování, které ji mělo připravit na účast v těchto studiích, z celého vrhu zvolena náhodně. Aby úplně první, náhodně vybraný pes náhodou vytvořil světový rekord v učení se lidským slovům – taková shoda okolností by už těch náhod vyžadovala nějak moc.
Řada studií poukazuje na možnost, že různí psi umějí provádět stejný typ úsudků jako Rico a Chaser.
Tento text je úryvkem z knihy
Brian Hare, Vanessa Woodsová: Geniální psi – Zvířata jsou chytřejší, než si myslíte
Dokořán 2016
O knize na stránkách vydavatele
Lidé psy nejen vědecky zkoumají, ale i mají rádi: Azyl opuštěných zvířat v Libni: sbírka Psí přání
