Sciencemag.cz
Doporučujeme
Americká posedlost vesmírem se prolne s dalším rostoucím problémem: energií. Během války investují Spojené státy obrovské sumy peněz, aby vyřešily strategii, jak přenášet z vesmíru energii na bitevní pole.
…
V amerických dějinách se vyskytují dvě další epizody, které jsou v tomto kontextu poučné. V roce 1956 spustily Spojené státy projekt výstavby dálničního systému mezi státy federace. Dwight Eisenhower ho podporoval z vojenských důvodů. Jako nižší důstojník zkoušel vést konvoj přes Spojené státy – trvalo to měsíce. Ve druhé světové válce viděl, jak Němci přemístili celé armády z východní fronty na západní, aby mohli bojovat v Ardenách. Použili pro to své autobahny. Tento rozdíl ho velice zaujal.
Vojenské důvody pro mezistátní systém dálnic byly přesvědčivé. Ale civilní důsledky byly jak nečekané, tak nezamýšlené. Když se zkrátila doba přepravy a snížily se i náklady na přepravu, území mimo města začala být použitelná. Došlo k obrovské decentralizaci měst, budování předměstí a průmyslových komplexů mimo městskou zástavbu. Mezistátní systém dálnic přetvořil Spojené státy. Bez vojenského ospravedlnění nemusel být nikdy vybudován nebo by byl vnímán jako ekonomicky neuskutečnitelný.
Druhý příklad lze najít v sedmdesátých letech dvacátého století, kdy armáda prováděla rozsáhlé výzkumy. Potřebovala prostředky k přesunu informací mezi různými výzkumnými středisky, které by byly rychlejší než služby kurýrů nebo pošty – tehdy ještě neexistovaly služby Federal Express. Projekční agentura pro výzkum zdokonalené obrany (DARPA) financovala experiment určený k vytvoření sítě počítačů, které by si mohly předávat data a soubory na větší vzdálenosti. Tento vytvořený systém dostal název ARPANET. Vynaložilo se na něj mnoho finančních prostředků a úsilí a byl určen pro vysoce specializované použití. ARPANET se pochopitelně časem vyvinul v Internet a jeho základní architektura a protokoly byly navrženy a spravovány ministerstvem národní obrany až do devadesátých let dvacátého století.
Stejně jako automobilové superdálnice i informační superdálnice možná mohla vzniknout sama o sobě, ale nedošlo k tomu. Vytvoření Internetu byl v základu vojenský projekt, který měl vyřešit problém, s jakým se potýkala armáda. Abychom tuto analogii trochu posunuli, energetická superdálnice bude mít svůj původ ve stejném druhu nezbytnosti. Bude vybudována pro armádu a díky její ekonomice bude tento zdroj energie mnohem více konkurenceschopný než ostatní zdroje. Vzhledem k tomu, že armáda vloží do projektu základní kapitál, a pokryje tak náklady spojené s vybudováním systému, který bude sama využívat, obchodní cena této energie bude výrazně nižší, než kdyby tomu bylo jinak. Levná energie v civilním sektoru bude mít zásadní význam, zejména když v ekonomice budou stále větší prostor zabírat roboti.
Vojenské vesmírné programy budou doslova snižovat náklady na komerční projekty, které budou využívat jejich zdroje. Větší množství komerčních startů do vesmíru sice sníží výdaje na vyvezení nákladů do vesmíru, ale komerční sféra nebude mít nikdy takové prostředky, aby zvládla nějaký rozsáhlý projekt, jako je vývoj zpracování solární energie v kosmu. Tento rozsáhlý vojenský program z padesátých a šedesátých let jednadvacátého století vyřeší daný problém ve dvou ohledech. Za prvé, jednou z důležitých částí projektu bude snížení nákladů na vyslání nákladů do vesmíru.
Spojené státy umístí ve vesmíru spoustu materiálu a budou potřebovat zásadně snížit náklady na odpal. Částečně díky nové technologii a také díky obrovskému objemu zásilek začnou náklady dramaticky klesat, dokonce i u komerčních přepravních prostředků, které byly vyvinuty již dříve. Za druhé, systém bude mít přebytečné kapacity.
…
Období, kdy vznikl americký mezistátní systém dálnic a Internet, bylo obdobím rychlého ekonomického růstu. Mezistátní systém dálnic stimuloval ekonomiku tím, že zaměstnal armády pracovních čet a stavebních inženýrů. To, co však skutečně nastartovalo výrazný růst, byly průvodní důsledky v podnikání. Mezistátní systém dálnic umožnil vznik společnosti McDonald’s, jakož i obrovských obchodních středisek na předměstích. Sestrojení sítě Internet s sebou přineslo masivní prodej zařízení Cisto a osobních počítačů. Ale skutečný rozkvět přišel až s počítačovými poskytovateli Amazon a iTunes. Oba dosáhli výrazných podnikatelských výsledků.
NASA se podílela na výzkumu energie z vesmíru již od sedmdesátých let dvacátého století, a to ve formě vesmírné solární energie (program SSP – solar space power). Ve válce v polovině jednadvacátého století Spojené státy využijí tento nový systém poprvé. V šedesátých letech bude projekt energie z vesmíru ještě dále zdokonalen. Na geostacionární družice na oběžné dráze a na povrch Měsíce se umístí obrovské množství fotočlánků určených k přeměně solární energie v elektřinu. Ta se přemění v mikrovlny, které se budou vysílat na Zem, kde se znovu přemění v elektřinu. Ta bude rozváděna v již existující a nově vybudované elektrické síti. Počet nutných fotočlánků může být snížen, pokud se sluneční světlo bude vysílat na zrcadla, čímž by se také snížily náklady na vysílání fotočlánků do kosmu. Pochopitelně přijímače budou muset být instalovány v opuštěných oblastech, neboť mikrovlnné vyzařování do jednoho místa bude velice intenzivní, ale rizika budou mnohem nižší u záření z jaderných reaktorů nebo působení uhlovodíků na životní prostředí. Jedna věc, kterou vesmír poskytuje, je rozsáhlý prostor. Co by bylo nesnesitelně rušivé na zemi (řekněme pokrytí plochy velikosti Nového Mexika solárními panely), to se v nekonečném vesmíru ztratí. Navíc tam nejsou žádné mraky a sluneční kolektory mohou být umístěny tak, aby přijímaly sluneční záření neustále.
Tyto pokroky povedou na Zemi ke snížení nákladů na energii, takže bude dostupnější mnohem větší počet aktivit založených na odběru elektřiny. Podnikatelské možnosti, které se objeví, budou ohromující. Kdo by dříve mohl tušit souvislost mezi ARPANETEM a iPodem? Dá se prohlásit jen jediné: tato druhá vlna inovací promění svět minimálně tak, jak to učinily mezistátní dálnice a Internet – a přinese stejně velkou prosperitu v šedesátých letech jednadvacátého století, jako přinesly dálnice v šedesátých letech dvacátého století a Internet na přelomu tisíciletí.
Spojené státy vytvoří ještě jednu základnu své geopolitické moci – stanou se největším producentem energie na světě, přičemž jejich energetická pole budou chráněna před útokem. Japonsko a Čína a většina dalších zemí se stanou dovozci energie. S posunem ekonomiky energií přestanou být jiné zdroje energie včetně uhlovodíků přitažlivé. Jiné země nedokážou vyvézt do kosmu své vlastní systémy. V první řadě nebudou mít tak vysoké vojenské rozpočty, které by takový systém zaplatily. Stejně tak nebude mít žádná země chuť v dané chvíli vyzývat Spojené státy. Útok na americké vybavení bude nemyslitelný vzhledem k všeobecnému nepoměru sil ve světě. Schopnost Spojených států poskytovat mnohem levnější solární energii vytvoří pro světovou supervelmoc dodatečnou páku, jak zvýšit svou mezinárodní nadvládu.
Staneme se svědky základního posunu v paradigmatu geopolitické reality. Od začátku průmyslové revoluce průmysl polykal energii, která byla nahodile a hazardně distribuována po celém světě. Arabský poloostrov, který je jinak bezvýznamný, se stal mimořádně zásadním regionem díky svým ropným polím. S posunem k systémům umístěným ve vesmíru bude průmysl energii vyrábět namísto toho, aby ji jen spotřebovával. Cestování do vesmíru bude důsledkem industrializace a vyspělé průmyslové země budou vyrábět energii, která bude současně pohánět jejich průmysl.
Tento text je úryvkem z knihy:
George Friedman: Příštích sto let – předpověď pro jednadvacáté století
Argo a Dokořán, nové vydání 2017
O knize na stránkách vydavatele
