Simulační výuka je pro vzdělávání budoucích lékařů nezbytná. Studentům umožňuje bezpečně trénovat a rozvíjet schopnosti, a získat tak jistotu před tím, než začnou své znalosti aplikovat u skutečných pacientů. Centrum medicínských simulací je nedílnou součástí vzdělávání mediků na 1. lékařské fakultě již od roku 2015 a je nejstarším fakultním simulačním centrem v České republice. Nároky na vybavení a kapacity center se neustále zvyšují. Stát ale bohužel v současné době neposkytuje lékařským fakultám dostatek financí na jejich rozvoj ani provoz.
Simulační výuka pracuje s modely, počítačem řízenými simulátory, virtuální realitou i umělou inteligencí. Studenti zde získávají praktické dovednosti, ale učí se také komunikovat, kriticky myslet, porozumět souvislostem a rozhodovat se v reálném čase. Význam simulační výuky neustále roste. Zatímco v roce 2015 bylo v simulačním centru 1. LF UK ročně odučeno něco přes 2 000 hodin, v roce 2024 je to už zhruba 9 000 hodin povinné a volitelné výuky. „Simulační centrum je místem, kde mohou studenti a zdravotníci dělat chyby, učit se z nich a získávat zpětnou vazbu bez obav o zdraví pacienta. Simulace tak zcela zásadně zvyšují kvalitu a bezpečnost péče a umožňují získat kompetence potřebné pro praxi lékaře,“ vysvětluje proděkanka pro studium a všeobecné lékařství 1. LF UK prof. Andrea Burgetová.
Rozvoj medicínských simulací na 1. LF UK začal již v roce 2009. Dnešní simulační centrum patří mezi centra s největším počtem učeben – má osm multifunkčních místností, 20 lůžek, 14 celotělových simulátorů a dalších 200 m2 učeben pro nácvik praktických dovedností. „Objem výuky v realistických simulacích a s individuálním nácvikem praktických situací je srovnatelný s výukou na největších klinikách,“ upřesňuje vedoucí simulačního centra 1. LF UK doc. Mikuláš Mlček a dodává: „Máme nejmodernější vybavení, jako jsou pohyblivé, počítačem řízené celotělové simulátory, mezi nimi i porodnický, dále plicní simulátory, pacientské monitory, ventilátory, přenosné ultrazvuky nebo lůžka intenzivní péče. Používáme také nejvěrnější modely pro nácvik chirurgických technik.“
Centrum poskytuje pregraduální, specializační i superspecializační kurzy. V oblasti superspecializačního vzdělávání nabízí nejrealističtější možnou výuku – jako jediné centrum v České republice totiž kombinuje využití simulátorů a biomodelů. Přesto však svou kapacitou a vybavením již nestačí narůstajícím potřebám největší lékařské fakulty, která vyučuje přibližně 4 500 studentů. „Rozšíření simulačního centra je jedním z našich hlavních strategických cílů, dotace na tento projekt se ale v nejbližších letech od státu nedá očekávat. Nechceme, aby se v této pro výuku klíčové oblasti zpomalil náš rozvoj, proto jsme se rozhodli investovat vlastní rezervní prostředky.“ říká děkan 1. LF UK prof. Martin Vokurka. Podle jeho slov je důležité rozlišovat investiční a neinvestiční dotace a také zdroj, ze kterého je možné je získat, a v tomto ohledu stát selhává.
Podle děkana celkově chybí českému vysokému školství zhruba 11 miliard. Problém vidí především v platech učitelů. Zejména u těch mladších klesly mzdy pod úroveň regionálního školství. Tito vyučující jsou přitom perspektivní a pro další rozvoj fakulty nepostradatelní. Příjem si sice mohou zvýšit vědeckou činností, ve výsledku to ale znamená vykonávat dvě náročné práce za sotva průměrný plat. Noví učitelé proto nepřicházejí a teoretické obory se začínají vyprazdňovat. V klinických oborech pak fakulta nemůže konkurovat platům ve zdravotnických zařízeních, natož v privátních praxích.
Náklady vysokým školám stoupají i díky stále větším nárokům na administrativu. „Naší fakultě v roce 2021 klesly příjmy a od té doby při vysoké míře kumulativní inflace v podstatě stagnují. Přitom bychom potřebovali inovovat vybavení i výuku, a to nejen v simulačním centru. Potřebujeme získávat a udržet si kvalitní učitele. Evropské projekty bohužel v této oblasti pomoc nenabízejí. Je proto opravdu potřeba, aby se angažoval stát.“ upozorňuje děkan a dodává: „Vláda by v souladu se svými předvolebními deklaracemi a sliby měla dělat více. Nejde jen o to najít chybějících 11 miliard, ale celkově nastavit podmínky pro takový hospodářský růst, který by skutečně zvýšil bohatství celé země. Jinak se nikdy ze začarovaného kruhu ekonomické, myšlenkové i personální stagnace nedostaneme. A právě skutečná podpora vysokého školství, vědy a inovací by mohla být dobrým začátkem.“