Sciencemag.cz
Doporučujeme
Co se při růstu populace děje s jazykem? Podle nové studie dochází k rozšiřování slovní zásoby a naopak se zjednodušuje gramatika. Vypadá to trochu paradoxně, ale empiricky odpozorovanou realitu mají nyní potvrzovat i počítačové simulace kognitivních vědců z Cornell University.
Příslušná studie byla publikována v Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. Mandarínština nebo angličtina mají dost zjednodušenou gramatiku a hovoří s nimi největší množství lidí. Existuje zde nějaká souvislost? Podle autorů studie ano. Slovní zásoba se učí snadno, zatímco komplexnější gramatické struktury vyžadují, aby se s nimi člověk setkal častěji. Složitější gramatika se tedy šíří i udržuje v populaci obtížněji, vyžadují, aby se větší množství uživatelů spolu setkávalo častěji, což odpovídá spíše uzavřeným komunitám.
Ze studie lze prý odvodit, že jak se svět stává stále propojenější, může se zjednodušovat nejen gramatika jazyků, ale i další složky kultury. Na druhé straně ale stejně tak vznikají propojené menší skupiny, které si vytvářejí kulturu vlastní (ovšem dejme tomu u filatelistů či šachistů půjde, co se jazyka týče, spíše o sdílenou slovní zásobu než gramatiku, což se samotnou studií moc neladí).
Zdroj: Phys.org
Poznámky PH: Dle základní logiky se zdá, že by to s kulturou mělo být spíše naopak: větší propojenost – dělba práce, specializace, větší množství rolí/profesí – tj. složitost roste. (Viz naopak konec izolovaných Tasmánců. Nebo konec „civilizace“ v generačních kosmických lodích, jak popisuje sci-fi literatura.) Snad trochu lépe definovaná a empiričtější otázka: Co se při růstu popularity děje s programovacími jazyky?
I ve velké populaci se ale člověk s nějakým množstvím mluvčích daného jazyka stýká často (příbuzní, přátelé), takže i složitější jazykové vrtochy se zde mohou předávat?
Celkově na mě tedy zdůvodnění (nejspíš skutečně existujícího jevu) přesvědčivě nepůsobí. Spíše bych řekl, že ve velkých populacích, kde existuje více informací, které je třeba zpracovávat, se větší důraz musí klást právě na informační hodnotu sdělení než na „vrtochy“. Takže, pomineme-li jazyk, přežije třeba spíše univerzální chemické názvosloví než forma čajového obřadu skupiny podivínů.
Eventuálně zde může fungovat něco jako trade-off. Máme omezenou mentální kapacitu, jazyk s příliš složitou gramatikou a současně bohatou slovní zásobou by se nám užíval obtížně. Při růstu společnosti se obohacuje slovní zásoba, proto se musí zjednodušit gramatika.
