Sciencemag.cz
Doporučujeme
Sonda Juno amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) odpočítává poslední dny před příletem k Jupiteru, kde ji čeká odvážný manévr, aby se mohla dostat k obří planetě blíž než kterýkoli jiný kosmický aparát v dějinách. Je to velká výzva, protože kolos obklopuje pás velmi silného záření, které může rychle usmažit většinu elektroniky Juna. Proto místo obíhání Jupiteru provede družice sérii 37 obletů mezi planetou a radiačním pásem, napsal server Space.com.
Motory Juna se 4. července zažehnou na přibližně 35 minut ke zpomalení sondy, aby mohla vstoupit na zvláštní orbitu v systému Jupiteru. Jestli se tento manévr nepodaří, Juno může kolem obra proletět a celá mise za 1,1 miliardy dolarů (27 miliard korun) skončí.
Primární vědecký cíl mise je získat informace o nitru Jupiteru, které mohou mnohé napovědět o formování planety. To by pak také přineslo informace o historii celé Sluneční soustavy i o formování jiných solárních systémů ve vesmíru.
„Myslíme si, že obří planety, jako je Jupiter, jsou základním kamenem utváření planet,“ uvádí se na webu mise Juno. „Tyto planety se zformovaly v počátcích tohoto procesu, dřív než jejich mladé hvězdy stačily pohltit nebo odvát lehké plyny z obřího mračna, z něhož se vesmírná tělesa zrodila. Obří planety také hrají velkou roli při formování planet, protože jejich ohromná hmotnost jim umožňuje ovlivňovat oběžnou dráhu jiných objektů ve svých planetárních systémech, jako jsou planety, asteroidy a komety.“
Při průletech oblastí mezi Jupiterem a radiačním pásem bude Juno provádět přesná měření gravitačního a magnetického pole Jupiteru. Síla gravitace může pomoci zjistit přesnou hmotnost planety a magnetické pole naznačuje její složení. Všechny tyto informace mohou vědcům pomoci dozvědět se něco o historii planety a vědci z programu Juno doufají, že budou schopni odpovědět na otázku, kdy se Jupiter zformoval a zda vždy obíhal kolem Slunce po stejné dráze.
Sonda bude také posílat záběry Jupiteru. Je vybavená kamerami, které obří planetu zachytí ve viditelném světle, ale také infračervenými a ultrafialovými přístroji. Infračervené a ultrafialové kamery společně s dalším vědeckým vybavením na palubě budou využity ke zkoumání složení Jupiterovy atmosféry; vědce zejména zajímá přítomnost vody.
„Určení množství vody – a tím kyslíku – v plynovém obrovi je důležité nejen pro pochopení toho, jak se planeta utvářela, ale i toho, jak se Sluneční soustavou přenášely těžké prvky,“ uvádí se dále na webu mise Juno. „Tyto těžké prvky byly klíčové pro existenci skalnatých planet, jako je Země, a života. Protože Jupiter je nejlepší vzorek plynového obra, jaký máme, zkoumání jeho historie nám pomůže porozumět stovkám obřích planet, které jsme objevili na oběžných drahách kolem jiných hvězd.“
Vědecké přístroje Juna jsou ukryté v titanové komoře, která má hmotnost 180 kilogramů a bude je chránit před zářením kolem Jupiteru. Sonda nakonec provede těsné, 14 dní trvající průlety systémem a přiblíží se k vrcholkům Jupiterových mračen až na 4350 kilometrů.
To se však stane jedině tehdy, když přílet Juna 4. července proběhne podle plánu. V době, kdy sonda dorazí k Jupiteru, poletí podle představitelů NASA rychleji, než kdy letěla jakákoli jiná člověkem vyrobená věc – více než 64,3 kilometru za sekundu, tedy 231.745,536 kilometru za hodinu. Ke zpomalení a vstupu na oběžnou dráhu u Jupiteru bude nutné zažehnout motory Juna ve správnou chvíli, správným směrem a na správně dlouhou dobu.
„Je jen jeden pokus. To znamená, že všechno záleží na tomto manévru uvedení na orbitu kolem Jupiteru 4. července,“ řekl na nedávné tiskové konferenci Scott Bolton, hlavní výzkumník Jihozápadního výzkumného institutu v Boulderu. „Kdosi se ptal, kdy si začneme nervozitou kousat nehty. Už jsme začali,“ dodal.
