Sciencemag.cz
Doporučujeme
Na základě výpočtů astronomů z Akademie věd ČR nalezly pátrací týmy nedaleko Berlína vzácný typ meteoritů, tzv. aubrity, složené především z enstatitu, jak rovněž čeští vědci předpověděli. Podíl astronomů z Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR na vysvětlení vzácného případu je především v pozorování tohoto velmi výjimečného typu tělesa ještě před srážkou. Podstata tělesa se ukázala až po jeho vlétnutí do atmosféry.
Malou planetku 2024 BX1 objevil maďarský astronom Krisztián Sárneczky v sobotu 21. ledna večer na observatoři Piszkéstető. Na základě jeho pozorování a pozorování dalších astronomů v různých částech Evropy bylo brzy zjištěno, že planetka se ještě tu samou noc, zhruba tři hodiny po objevu, srazí se Zemí 50 km západně od Berlína.
Takto malé planetky – rozměr byl odhadován na jeden metr – nezpůsobí žádnou škodu, ale při průletu atmosférou zazáří jako jasný bolid a jejich zbytky, meteority, mohou dopadnout na zem. Jedná se o vzácnou vědeckou příležitost zkombinovat data o planetce, když se ještě pohybovala v kosmickém prostoru, s jejím chováním při průletu atmosférou a se složením meteoritů z ní pocházejících. Dosud se něco takového podařilo jen třikrát, z toho dvakrát byla data o bolidu velmi omezená, neboť k průletu atmosférou došlo nad neobydlenými oblastmi.
V tomto případě naštěstí bolid prolétl v dosahu Evropské bolidové sítě (EN), jejíž centrum je v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově. Štěstí výzkumníkům přálo i v tom, že bylo jasné počasí. Pro přesné určení dráhy bolidu v atmosféře a původní dráhy ve Sluneční soustavě (v tomto případě šlo pouze o potvrzení již známé dráhy z předsrážkových pozorování) vědci použili celkem 16 optických záznamů (10 fotografických a 6 videozáznamů), z nichž 14 bylo z této bolidové sítě a dva videozáznamy byly z německé části sítě AllSky7 (hlavní koordinátor Mike Hankey, American Meteor Society). Pro určení vlastností planetky astronomové navíc použili tři radiometrické a tři spektrální záznamy výhradně ze sítě EN.
Celý jev vyhodnotili vědci velmi rychle. Již 24 hodin po tom, co se odehrál, zveřejnili na internetu první zprávu a ještě týž den potom na základě obdrženého modelu výškového větru od Dr. Radmily Brožkové z ČHMÚ vydali zpřesněnou oblast, kde by se měly nacházet meteority včetně jejich rozložení podle hmotnosti.
To se ukázalo jako naprosto zásadní, protože podle dostupných informací všechny hlavní týmy i jednotliví úspěšní hledači meteoritů hledali v této vědci předpovězené oblasti poblíž obce Ribbeck. Z pozorování bolidu experti také odvodili, že planetka musela být výrazně menší než jeden metr, neboť její hmotnost nebyla o mnoho větší než 100 kg. Tento rozpor astronomové vysvětlili tím, že se pravděpodobně jednalo o neobvyklý typ materiálu vysoce odrážejícího světlo a na základě spekter usoudili, že by mohl být bohatý na minerál enstatit. Tuto informaci doplnili vědci na internet ve středu 24. ledna a sdělili to i hledacímu týmu organizovanému berlínskými institucemi Museum für Naturkunde, Freie Universität Berlin, Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt (DLR) a Technische Universität Berlin.
Nález prvního a na pohled značně neobvyklého meteoritu byl ohlášen ve čtvrtek 25. ledna polským komerčním hledacím týmem z Poznaně. V následujících dnech berlínský vědecký tým nasbíral více než 20 malých meteoritů. Další nálezy byly hlášeny týmy a jednotlivci, kteří se do oblasti sjeli z různých zemí. V pondělí 5. února zveřejnil berlínský tým v tiskové zprávě klasifikaci meteoritu. Jedná se o vzácný typ tzv. aubritů, které jsou skutečně složeny především z enstatitu, jak tým českých vědců předpověděl.
Shrneme-li tedy hlavní unikátnost celého tohoto případu a také podílu Astronomického ústavu AV ČR na jeho vysvětlení, tak je to především předsrážkové pozorování velmi výjimečného typu tělesa, jehož podstata se ukázala ovšem až po jeho vlétnutí do atmosféry ze světla, které čeští vědci zachytili svými přístroji, a byla poté potvrzena nalezením meteoritů v oblasti, kterou rovněž předtím určili.
