Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nová studie došla k závěry, že blízké supernovy jsou v historii Země zodpovědné za minimálně 2 masová vymírání. Vědci z anglické Keele University tvrdí, že tyto výbuchy mohly zbavit atmosféru Země ozonu, vyvolat kyselé deště a vystavit život škodlivému ultrafialovému záření ze Slunce. Stalo se to na konci ordoviku před 445 miliony lety a na konci devonu před 372 miliony lety (poznámka: dle zdroje níže; jinde se lze setkat s mírně odlišným datováním těchto období).
Vymírání v ordoviku zahubilo 60 % mořských bezobratlých v době, kdy se život do značné míry omezoval na moře. Na konci devonu pak zmizelo přibližně 70 % všech druhů a mj. došlo k velkým změnám z hlediska druhů ryb (poznámka: ústup bezčelistnatých apod.). Dosud se obě vymírání vysvětlovala spíše jinak; v případě konce ordoviku se nejčastěji uváděla sopečná činnost, eventuálně ochlazení a změna koloběhu kyslíku v oceánech. U vymírání na konci devonu bývaly uváděny dopady meteoritů a opět anoxie oceánů, dále opět i ochlazení v důsledku toho, že fotosyntetizující pozemské rostliny snížily v atmosféře obsah oxidu uhličitého.
Nová studie tvrdí, že „četnost výskytu supernov v blízkosti Země je v souladu s časovým průběhem obou masových vymírání“. Výzkumníci provedli sčítání velmi hmotných hvězd (hvězdy typu OB) v okruhu jednoho kiloparseků (asi 3 260 světelných let) od Slunce. Zkoumali rozložení těchto hvězd; sčítání umožnilo vědcům vypočítat rychlost, s jakou v galaxii vznikají supernovy.
V rámci této práce výzkumný tým vypočítal četnost výskytu supernov ve vzdálenosti 20 parseků od Slunce, tedy přibližně 65 světelných let, a porovnal ji s přibližnou četností hromadných vymírání na Zemi. Porovnáním těchto souborů dat podporuje teorii, že výbuch supernovy byl zodpovědný za pozdně devonské i ordovické vymírání – dvě z pěti známých masových vymírání v historii Země.
Astronomové se domnívají, že v galaxiích, jako je Mléčná dráha, dochází zhruba k jedné nebo dvěma explozím supernov každé století. Dobrou zprávou nicméně je, že v blízkosti Země se nacházejí pouze dvě hvězdy, které by se mohly stát supernovami během příštího přibližně milionu let: Antares a Betelgeuse. Obě jsou však od nás vzdáleny více než 500 světelných let a počítačové simulace již dříve naznačily, že supernova v této vzdálenosti od Země by naši planetu pravděpodobně neovlivnila.
Alexis L Quintana et al, A census of OB stars within 1 kpc and the star formation and core collapse supernova rates of the Milky Way, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society (2025). DOI: 10.1093/mnras/staf083
Zdroj: Royal Astronomical Society / Phys.org a další
