Sciencemag.cz
Doporučujeme
V blízké galaxii se podařilo nalézt výjimečně jasnou osamocenou hvězdu, která září jako tři miliony Sluncí. Ostatní dosud známé takovéto ‘superhvězdy’ byly objeveny v hvězdokupách. Původ této hvězdy je doslova záhadný. Vznikla jako osamělá nebo byla vyvržena z nějaké hvězdokupy? Nevíme, ale obě vysvětlení představují náročný úkol pro současné chápání vzniku hvězd.
Mezinárodní tým astronomů [1] použil dalekohled ESO/VLT k pečlivému studiu hvězdy s katalogovým označením VFTS 682 [2], která se nachází ve Velkém Magellanově oblaku – malé sousední galaxii. Při zkoumání jejího světla pomocí přístroje FLAMES a dalekohledu VLT vědci zjistili, že hmotnost této hvězdy je asi 150krát vyšší než hmotnost Slunce. Takové hvězdy byly dosud objevovány pouze ve stálicemi přeplněném centru hvězdokup. Tato však žádné sourozence nemá, VFTS 682 je jedináček.
“Objev takto hmotné hvězdy plující osamoceně vesmírem, místo aby ležela v centru masivní hvězdokupy, nás velmi překvapil,” říká Joachim Bestenlehner, vedoucí autor studie a student astrofyziky na Armagh Observatory (Severní Irsko). “Její původ je doslova záhadný.”
Hvězda byla nalezena již dříve při hledání nejzářivějších stálic v okolí mlhoviny Tarantula ležící ve Velkém Magellanově oblaku. Stálice se nachází poblíž mohutného oblaku plynu, prachu a mladých hvězd, který je nejaktivnější oblastí hvězdotvorby v Místní skupině galaxií [3]. Nejprve se vědci domnívali, že VFTS 682 je mladá, horká, zářivá, ale nezajímavá hvězda. Nové výzkumy založené na pozorování dalekohledem VLT však ukázaly, že většina energie, kterou hvězda vyzáří, je absorbována a rozptýlena prachovými oblaky dávno předtím, než dosáhne Země. VTS 682 je ve skutečnosti mnohem zářivější, než se myslelo a patří k nejjasnějším známým stálicím.
Červené světlo a infračervené záření hvězdy prachovými oblaky prochází, ale kratší vlnové délky zeleného a modrého světla se na prachových částicích rozptylují. Hvězda se proto zdá být červenější, ale bez přítomného prachu by zářila modrobíle.
VFTS 682 je nejen jasná, ale je také horká; její povrchová teplota dosahuje 50 000 °C [4]. Hvězdy s takto neobvyklými vlastnostmi mohou svůj krátký život ukončit nejen jako normální supernova, ale možná také ještě efektnějším způsobem. Závěr jejich života může doprovázet dlouhotrvající gama záblesk [5], jedna z nejjasnějších explozí ve vesmíru.
Přestože VFTS 682 je v současnosti osamocená, leží nedaleko od hvězdami přeplněné hvězdokupy RMC 136 (R 136), která obsahuje několik podobných stálic [6].
“Nová pozorování ukazují, že VFTS 682 je téměř identickým dvojčetem jedné z nejjasnějších superhvězd nacházející se v samotném centru hvězdokupy R 136,“ říká Paco Najarro, jeden z členů týmu CAB (INTA-CSIC, Španělsko).
Je možné, že VFTS 682 se ve skutečnosti zformovala zde a byla vyvržena? Takové ‘hvězdy na útěku’ známe, ale jsou mnohem menší. Bylo by zajímavé vědět, jakým způsobem může být takto hmotná hvězda gravitačně ‘vystrčena’ z centra hvězdokupy.
“Zdá se mnohem přirozenější, že se největší a nejjasnější hvězdy formují uvnitř hvězdokup,“ dodává Jorick Vink, další člen týmu. “Ačkoliv to není nemožné, je mnohem těžší vysvětlit, jak by tato hvězda mohla vzniknout osamoceně. To je důvod, proč je VFTS 682 opravdu fascinujícím objektem.”
Poznámky
[1] Výzkum hvězdy VFTS 682 vedli Jorick Vink, Götz Gräfener a Joachim Bestenlehner z Armagh Observatory.
Další informace
Výzkum byl prezentován v článku “The VLT-FLAMES Tarantula Survey III: A very massive star in apparent isolation from the massive cluster R136”, který vyšel v časopise Astronomy & Astrophysics.
