Sciencemag.cz
Doporučujeme
Kruhová struktura, která je vidět i na plastické mapě Čech, má buď nějaký neznámý důvod, nebo se jedná o stopu po výstupu archaického či proterozoického plášťového hřibu, anebo to je skutečně impakt.
V 80. letech pracoval v tehdejším Ústavu geologie a geotechniky Československé akademie věd ložiskový geolog a tektonik Petr Rajlich, u kterého se po obědě scházeli kolegové a diskutovali o geologii. Jedním z jeho mnoha zajímavých nápadů bylo zanést skoro tisíc míst, kde byly nalezeny rudní minerály, do mapy Čech a nechat je analyzovat pomocí analýzy obrazu v sousedním Ústavu teoretických základů chemické technologie. Analýza obrazu pracuje pomocí filtrů, které vyhledávají body, jež mají nějakou zákonitou vazbu na okolní body, a potlačuje náhodný šum.
Od experimentu jsme si slibovali, že vyznačí významné zlomové linie, jako je např. diskutovaný jáchymovský zlom, který podle některých, nejspíš mylných představ směřoval až k Příbrami. K našemu překvapení analýza obrazu jako nejvýraznější zákonitou ložiskovou strukturu celých Čech vykreslila kruh. Musím potvrdit, že zde nebylo přání otcem myšlenky a že nás kruhová struktura všechny překvapila.
Václav Cílek si pro podobnou analýzu vybral lokality vltavínů. Očekával, že dostane pádovou elipsu, která by v optimálním případě mohla směřovat k impaktovému kráteru Ries u Nördlingen v Bavorsku. Místo toho, opět překvapivě, získal několik linií, které odpovídaly tektonické síti budějovické pánve. Co mají vltavíny a zlomy společné? Interpretace byla v tomto případě jednoduchá – vltavíny se nalézají hlavně tam, kde se podle poklesových linií dostaly do větších hloubek a to je zachránilo před povrchovým odnosem. Tento experiment ukázal, že použitá analýza obrazu nevytváří matematické artefakty, ale zrcadlí reálnou geologickou situaci.
Jenže co s kruhovou strukturou? Petr Rajlich ji interpretoval jako impaktový kráter, který se rozkládá pod celými Čechami.
Nastal, pokud víme, neúspěšný hon za minerály postiženými šokovou přeměnou, což je nezbytný důvod, aby byl kráter, kterému již dříve geomorfologové z NASA dali název „kráter Bohemia“, vůbec uznán. Naše představa byla taková, že kruhová struktura, která je vidět i na plastické mapě Čech, má buď nějaký neznámý důvod, nebo se jedná o stopu po výstupu archaického či proterozoického plášťového hřibu, anebo to je skutečně impakt.
Podstatné je, že pokud by se jednalo o hřib nebo o kráter, musel by vzniknout v hlubších částech kůry ještě před tím, než na dané místo doputoval kus Evropy s Českým masivem. Byla by to hluboce založená plášťová kruhová struktura, přes kterou by později byla jako obří „deka“ přetažena pevnina. Kruh by se zvýraznil při pozdějších horotvorných tlacích a prokopíroval by se nahoru. Po puklinách by pak v několika fázích cirkulovaly horké roztoky a srážely rudní minerály. Málokdo z českých geologů tomuto modelu věřil.
K tomuto tématu bychom se nevraceli, kdyby nedávno tým J. Klokočníka z Astronomického ústavu AV ČR nezpracovával výsledky měření gravitačního pole získané pomocí družice GRACE. Metodika zpracování dat je neobvykle složitá a nezbývá než odkázat na autorovy práce. Dají se však poznat vulkány pod ledem Antarktidy, krátery na dně moří či koryta velkých řek zasypaná saharskými písky. Aniž jsme do výpočtů derivací gravimetrického pole nějak zasahovali, kruh se objevil znovu. Metodu jsme testovali na mnoha dalších geologických objektech a víme proto, že kruhová struktura není náhodná. Neumíme ji pořádně interpretovat, ale je tu.
Věc má velký význam z hlediska nejenom vědy, ale hlavně lidí, protože kde byla ložiska, tam vznikly hornické osady. Některé zanikly, z jiných se vyvinula města. Ta se spojila sítí tras a vztahů. Vznikl svět, ve kterém žijeme dodnes. A přitom příčina kruhové struktury nejenže není jasná, ale skoro určitě se jedná o nějaký rys hodně staré, možná ještě archaické Země, který jinak na povrchu nezanechal žádné horniny. Kruhový pás ložisek, ale na Yucatanu také oblouk krasových propastí doprovází na více místech staré krátery a vždy souvisí s tektonikou, s rozlámáním zemské kůry. Naše nejstarší horniny pocházejí z konce proterozoika a obsahují pár zirkonových zrníček, které jsou ještě mnohem starší, ale zdá se, že nejstarším, zato obrovským rysem geologické stavby Čech je onen záhadný kruh.
Tento text je úryvkem z knihy
Václav Cílek, Zdeňka Sůvová, Jan Turek a kolektiv
Krajem Joachima Barranda
Cesta do pravěku země české
Dokořán 2020
O knize na stránkách vydavatele
