(c) Gpahicstock

Kdo s koho – jehličnany versus listnáče

Střední Evropa je zhruba z jedné třetiny pokryta lesy. V nižších polohách spíše lesy listnatými a ve vyšších jehličnatými. Celkově převažují lesy jehličnaté. Předpokládali jsme, že jejich vyšší podíl zastoupení je dán především lidskou činností v posledních několika málo stoletích. To vede k ochraně především „původních“ listnatých lesů. Je tomu ale skutečně tak? Jsou listnaté lesy opravdu těmi původními? Posuďte sami na základě článku botaniků z Botanického ústavu AV ČR a Katedry botaniky naší fakulty.

Výše zmíněný převažující názor na to, jak vypadají „původní“ lesy, má praktické důsledky v managementu, například jejich ochraně. Při současné situaci jsou protežovány ty listnaté. S rozvojem lesnictví se hojně začal vysazovat smrk, a právě to mu vyneslo pověst nepůvodního druhu na většině stanovišť. Na druhou stranu buk je stromem, který by v současných klimatických podmínkách střední Evropy obsadil podle map potenciální přirozené vegetace (mapy zachycující vegetaci, která by na místě byla bez činnosti člověka) největší rozlohu.

Již dříve někteří botanici upozorňovali na neshody mezi mapami potenciální vegetace a pylovými záznamy. Přístup tohoto výzkumu byl inovativní v sestavení modelu rekonstruujícího vegetaci pro celou krajinu, nejen pro jednotlivé body, kde se pyl odebírá. Výzkum probíhal ve středních výškách na Českomoravské vrchovině. Cílem bylo na základě studia historie vegetace přispět do debaty „jehličnany vs. listnáče“ a následně rozporovat tvrzení, že listnáče jsou z velké části druhy původními.

Analýza pylu, spadající pod obor palynologie zabývající se pylem rostlin, odráží skladbu vegetace. Pyl byl datován pro celý holocén po 500letých intervalech. Dále byl použit Josefínský katastr, který popisuje relativně podrobně krajinný pokryv a skladbu vegetace v 18. století. Tato získaná data byla srovnána s mapou potenciální vegetace, která pro vybrané území předpokládá zejména listnaté lesy s převahou dubu a buku. Potenciálně mají jehličnaté lesy pouze zanedbatelnou rozlohu. V současném stavu ale dominují se 63 % rozlohy.

Palynologický model ukázal, že zhruba od doby před 9000 lety, kdy smrk vystřídal do té doby dominující borovici, je nejvíce zastoupenou dřevinou právě on. Zemědělské plochy vznikaly v nižších polohách, na kterých dříve stály dubové lesy, jehličnany tedy počátky zemědělství nezasáhly. Podobně Josefínský katastr ukazuje, že jehličnany byly více zastoupené, přičemž jejich podíl roste s vyšší nadmořskou výškou. Oproti mapě potenciální vegetace začínají dle výsledků výzkumu jehličnany dominovat v mnohem nižších polohách.

Zjištění je tak podnětem pro zamyšlení, zdali ochranou především listnatých lesů ve středních polohách chráníme lesy původní. Na druhou stranu autoři nevybízí k ochraně smrkových monokultur, ale k výzkumu, který by na větším území prověřil podobně jako zde původnost jednotlivých druhů lesů a upravil podle toho jejich management a ochranu.

SZABÓ, P., KUNEŠ, P., SVOBODOVÁ-SVITAVSKÁ, H., ŠVARCOVÁ, M. G., KŘÍŽOVÁ, L., SUCHÁNKOVÁ, S., MÜLLEROVÁ, J., HÉDL, R. (2017): Using historical ecology to reassess the conservation status of coniferous forests in Central Europe. Conservation Biology 31, 1, 150–160.

Převzato z popularizační rubriky Přírodovědecké fakulty UK Praha

Zpracoval: Tomáš JANÍK

3d struktura proteinů, zdroj: Wikipedia, licence obrázku public domain

Proteiny ve slinách dokazují dávné křížení předků člověka

Křížení mezi Homo sapiens a neandrtálci a denisovany v Evropě a Asii nebylo zdaleka ojedinělou …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close