Vinit jadernou energii z havárie v Černobylu má stejný význam, jako vinit vodu za záplavy nebo letadlo za to, že spadlo.
V Černobylu selhali lidé
Technologie je nástroj a nástroj je (alespoň v kontextu mírového využití) striktně neutrální. Chyby dělají vždy lidé. A pokud zůstaneme u příměru s letadlem, nemusí jít hned o pilota či pracovníka letového provozu; chyby se může dopustit personál letiště, inspektor kvality, dodavatel navigačních přístrojů, dělník v továrně, nebo už konstruktér, který špatně navrhne tloušťku opláštění křídel. Proto, když spadne letadlo, neslyšíme nikdy formulaci „létání je špatné, může se stát katastrofa, pojďme jej radši zakázat.“ Hledají se konkrétní důvody selhání a navrhují se opatření, jak jim do budoucna zabránit. Proč to nelze stejně racionálně u jaderné energie, je mi záhadou. Havárii v Černobylu způsobili lidé: ti, kteří dávali nesmyslné požadavky obcházející bezpečnostní pravidla, ti, kteří je bez přemýšlení plnili, ti, kteří nehodu zamlčovali či bagatelizovali. Ano, jádro je riziková technologie v tom smyslu, že vyžaduje bdělý dohled, respekt a práci inteligentních lidí. Jenže totéž můžete říct v podstatě o každém průmyslovém odvětví. A konec konců třeba také o obyčejných zápalkách…
Daneš Burket, prezident České nukleární společnosti
V oblasti jaderné bezpečnosti je ČR na špičce
tisková zpráva České nukleární společnosti
Česká republika v nastavení bezpečnostních procesů a opatření za světem rozhodně nezaostává. Naopak, podle posledních žebříčků a hodnocení se v kvalitě zabezpečení drží na špici, a svá opatření dále inovuje. Vedle toho rozhodně není ani okrajovým hráčem na světovém poli, jak potvrdila česká delegace na nedávném jaderném summitu ve Washingtonu.
Studie neziskové organizace Iniciativa proti jaderné hrozbě (Nuclear Threat Initiative, NTI) o zabezpečení jaderných materiálů řadí Českou republiku do první desítky z celkového počtu 152 hodnocených zemí, které nevlastní jaderné zbraně či disponují méně než jedním kilogramem jaderného materiálu. ČR se tak umístila na špičce žebříčku, od roku 2014 si dokonce o dvě místa polepšila. Znamená to, že ČR je v oblasti jaderné bezpečnosti jedním z lídrů.
To potvrzuje i Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB). Podle něj ČR svědomitě plní mezinárodní závazky, v některých ohledech je dokonce i převyšuje. Úroveň zabezpečení jaderných prostředků bude ještě v souvislosti s přijetím nového Atomového zákona nadále posílena. Upřesní se technické požadavky a procesní pravidla pro provoz stávajících bloků v jaderných elektrárnách, včetně spouštění bloků nových. Do českého práva se touto úpravou dostanou i některé nové předpisy Euratomu a aktuální doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii.
České jaderné elektrárny jsou podle ČEZ zabezpečeny díky bezpečnosti projektu, ale hlavně úrovni kultury provozování elektrárny. Podstatnými rysy druhého jmenovaného principu jsou způsobilost personálu, kvalita dokumentace, využití provozních zkušeností, požární bezpečnost, technická i radiační kontrola apod.
Washingtonský summit 2016
V pořadí již čtvrtý Summit o jaderné bezpečnosti (Nuclear Security Summit, NSS) navazoval na předchozí setkání konaná v letech 2014 v Haagu, 2012 v Soulu a 2010 taktéž ve Washingtonu. Faktickým startovacím impulsem pro tato pravidelná shromáždění byl projev Baracka Obamy přednesený v Praze v roce 2009.
Mezi více jak padesáti zúčastněnými zeměmi přišla ČR na summitu s několika vlastními inovovanými opatřeními. Patří mezi ně např. vydání nové koncepce zahrnující vzdušné a kybernetické hrozby, zavádění těchto současných aspektů jaderné bezpečnosti do nových regulačních předpisů, nebo realizaci cvičení speciálních jednotek armády i policie v jaderných elektrárnách Dukovany a Temelín. Ve spolupráci s USA navíc v Praze proběhl speciální seminář věnovaný fyzické ochraně a zabezpečení jaderných zařízení.
Česká delegace ve Washingtonu také převzala cenu „Atoms for Peace Award“ oceňující dokončenou repatriaci vysoce obohaceného uranu (HEU) do země původu a konverzi reaktorů na nízko obohacený uran (LEU). Česko bylo navíc v této oblasti nápomocno i dalším zemím, například Bulharsku, Maďarsku, Polsku, Ukrajině nebo Vietnamu. V rámci programu Repatriace paliva z výzkumných reaktorů ruského typu (RRRFR) bylo doposud do Ruska vráceno přes 1300 kg vyhořelého uranu. Celkově se uskutečnilo 24 odvozů ze 14 zemí, od letošního roku probíhá odvoz paliva z čínských reaktorů v Africe a Asii.
Česká nukleární společnost (založena v roce 1990) je dobrovolnou a neziskovou odbornou organizací. Hlavním cílem ČNS je provádět osvětu, napomáhat vzdělávání veřejnosti v oboru jaderné energetiky a šířit objektivní informace z oblasti mírového využívání jaderné energie. Je členem Evropské nukleární společnosti a ČSVTS.
Zdroj: NSS 2016, SÚJB, Atominfo, WNN