Sciencemag.cz
Doporučujeme
Jedním z problémů, který zpomaluje nasazování 3D tisku do průmyslového prostředí, je relativní pomalost této technologie – alespoň v běžné verzi, kdy se tiskne vrstvu po vrstvě. Hranice rentability se prozatím pohybuje v řádu desetitisíců kusů, pro větší série se už 3D tisk nevyplatí – výrobce by musel mít stovky 3D tiskáren.
Technologie vyvinutá na University of Michigan má nabízet až stonásobné zrychlení tohoto procesu. Vychází z toho, že předmět se tvaruje z tekuté pryskyřice pomocí světelných paprsků – osvětlená místa tuhnou, zatímco zbytek pryskyřice zůstává tekutý a nakonec se oddělí. Jak naznačuje video níže, přitom ale nejde o aplikaci 2D masky vrstvu po vrstvě, které se tisknou postupně (poznámka: je otázka, zda tomu ještě říkat 3D tisk; stále jde ale o aditivní výrobu, kdy se využije všech materiál a nic „neodřezává“).
Pryskyřici bylo třeba k požadovanému chování nejprve patřičně připravit pomocí přísad. V systému se používají dva paprsky, což je údajně rychlejší a umožňuje přesnější definici tvaru ve 3D (poznámka: snad paprsky směřují nějak kolmo na sebe apod.?). Kromě fotoaktivátorů lze využívat i fotoinhibitory, kdy účinkem světla naopak pryskyřice tuhnout přestane. Fotoaktivátory i fotoinhibitory lze nasadit vedle sebe s tím, že každý reaguje na jinou vlnovou délku.
Výsledkem procesu jsou podle autorů výzkumu tvrdé, pevné předměty. Jinak při 3D tisku z vrstev často hrozí, že jednotlivé vrstvy u sebe drží pouze relativně slabými silami, takže předměty mají různou odolnost v různých směrech.
Video na YouTube
„Rapid, continuous additive manufacturing by volumetric polymerization inhibition patterning“ Science Advances (2019). advances.sciencemag.org/content/5/M/eaau8723
Zdroj: Eurekalert.org
