Sciencemag.cz
Doporučujeme
Výsledky nejnovějších archeologických výzkumů jednoho, v krajině pod Řípem donedávna neznámého druhu pohřební památky ukazují na velmi pravděpodobné spojení pohřebních míst se svatyněmi sloužícími k uctívání předků a zároveň pohanských božstev. Touto pohřební památkou je takzvaná dlouhá mohyla, funerální objekt, který je poměrně rozšířený v několika oblastech severozápadní Evropy, od Anglie přes Francii, Skandinávii a severní Německo do Polska, Česka a dolního Rakouska.
Vztyčování dlouhých mohyl je ve střední Evropě spojováno s plošně rozsáhlým komplexem kultury nálevkovitých pohárů, který je datován do 39.–33. století př. n. l., tedy do staršího eneolitu (pozdní doby kamenné; jedna z prozkoumaných mohyl je spojována s ještě o něco starší michelsberskou kulturou).
S jedinou výjimkou, jíž je lokalita Březno u Loun, nebyly před začátkem našeho století dlouhé mohyly v Čechách evidovány, a tudíž ani archeologicky zkoumány. To se zásadním způsobem změnilo až s porevolučním otevřením vzdušného prostoru kampaním leteckoarcheologického průzkumu v 90. letech.
Zdůrazněme, že z dosud šedesáti pěti v Čechách evidovaných dlouhých mohyl jich 42 (tj. téměř 70 %) bylo objeveno leteckoarcheologickým průzkumem, ostatní díky archeogeofyzikálnímu měření a v průběhu předstihových/záchranných výzkumů. Nejen na Podřipsku, nýbrž také na řadě míst sousedního Mělnicka a dolního Poohří byly postupně nalézány charakteristické půdorysy dvou základních typů dlouhých mohyl, jak jsou známy v sousedních zemích.
Do samého počátku 4. tisíciletí př. n. l. datujeme 34 českých mohyl, jejichž půdorys, tvořený základovým žlabem pro dřevěnou palisádu zabraňující rozvalení mohylového náspu, má tvar výrazně protáhlého obdélníku, dosahujícího délky přes sto a šířky kolem pěti metrů. Mohyly mají západovýchodní orientaci a na jejich východním konci býval umístěn objekt, pravděpodobně jakási svatyně sloužící k provozování rituálů, vzývání předků a božstev.
V krajině pod Řípem byly archeologicky v posledních třech letech terénním výzkumem vedeným Petrem Krištufem a Janem Turkem prozkoumány celkem tři mohyly, z nichž jedna, dlouhá 122 metrů a nalézající se v Račiněvsi, pochází právě z nejstarších dob výskytu tohoto pohřebního monumentu na území Čech. Radiokarbonové datování dokládá, že byla vybudována v letech 3900–3800 př. n. l. a stejně jako v případě dalších dvou mohyl byl do ní původně uložen pouze jeden mrtvý příslušník některé ze zdejších komunit.
Mladší skupinu dlouhých mohyl tvoří útvary lichoběžníkového půdorysu, který byl ohraničen až dva metry širokým a metr hlubokým hrotitým příkopem, vyhloubeným s velkou pravděpodobností až v době, kdy byly ukončeny s mohylou spojené ceremoniální aktivity. V Čechách jich známe celkem 23. Na Podřipsku se jedná o dva archeologicky zkoumané objekty u obcí Dušníky a Vražkov. Takto popsané mladší mohyly jsou radiokarbonovou metodou datovány do 37. století př. n. l. a kromě Čech zatím nikde jinde objeveny nebyly.
Jak vcelku přesvědčivě dokládají výsledky nedávných archeologických terénních odkryvů dlouhých mohyl umístěných v nevelké vzdálenosti od mytické hory Říp, na východním zakončení dlouhých mohyl bylo nalezeno nemálo dokladů ceremoniálních aktivit. Rozbité nádoby svědčí o tom, že v tomto prostoru docházelo k přinášení obětin a s tím spojenému vzdávání úcty předkům, zároveň snad i tehdejším božstvům, zosobněným výraznými přírodními útvary – vedle Řípu například některými horami Českého středohoří ležícího na severozápadním horizontu podřipské plošiny anebo již zmíněnými třemi vodními toky. Říp je umístěn mezi soutoky tří nejvýznamnějších českých řek Labe, Vltavy a Ohře, v nichž podle četných evropských analogií mohla sídlit vodní božstva.
S ohledem na monumentalitu dlouhých mohyl, jejich solitérní umísťování v krajině, stejnou orientaci ke světovým stranám a na další společné znaky mohly být tyto monumentální konstrukce významnou, ne-li hlavní složkou rituální pohřební krajiny s posvátnou horou, která tvořila její středobod. Zdá se pravděpodobné, že uložení jediného nebožtíka do hrobu, překrytého následně mohylovým náspem bylo především iniciačním obřadem pozdější přeměny pouhého místa pohřbu rodinného příslušníka ve svatyni, sloužící jak k uctívání předků, tak k rituálním ceremoniálům směřovaným k nadpřirozeným silám ovládajícím osudy pradávných společností.
Z tohoto hlediska stojí za pozornost, že zatímco pod račiněveskou mohylou byl pochován válečník-lukostřelec, jehož pohřební výbavu tvořilo dvanáct křemencových hrotů šípů, pod mohylou prozkoumanou u Dušníků byl uložen dětský jedinec ve věku asi deseti let s prostou pohřební výbavou. To může mít přinejmenším dvě vysvětlení. Buď že pohřeb dítěte dokládá jeho významné postavení, které získal jako člen tehdejší vyšší společenské a politické elity lokální či regionální komunity, čemuž by odpovídalo jeho uložení do náročně vybudovaného pohřebního monumentu, ale nikoliv chudý inventář umístěný do hrobové jámy.
Anebo se z těžko odhadnutelných příčin úmrtí jednoho z řadových rodinných příslušníků stal impulzem pro stavbu objektu, sloužícího po jeho dokončení jako svatyně s širším záběrem, než je uctívání mrtvého předka.
Důležitým poznatkem archeologického výzkumu podřipských dlouhých mohyl jsou doklady toho, že byly tyto objekty využívány k ukládání druhotných pohřbů, a to ne dříve než po zhruba jednom tisíciletí. To znamená, že i po tak dlouhé době zůstávaly respektovanou součástí zdejší krajiny. Do mohyly u Račiněvsi byla ve druhé čtvrtině 3. tisíciletí (kultura se šňůrovou keramikou mladšího eneolitu) pohřbena mladá žena, do vražkovské mohyly byl druhotně umístěn pohřeb datovaný do starší doby bronzové a konečně do mohyly ve Ctiněvsi hrob, který podle zachované výbavy datujeme do mladší doby římské (3.–4. stol n. l.).
Teprve zavádění intenzivního zemědělství v 19. století se stalo příčinou, že tyto mohyly, jejichž hliněné pláště byly navršeny z nejúrodnější černozemě, začaly být rozebírány na hnojivo a rozorávány a tím zarovnávány s okolním terénem. V současnosti se s jedinou výjimkou – mohylou u Dušníků, kde se mohylový plášť dodnes uchoval do výšky 80 cm – nikde v otevřené a v Čechách ani v zalesněné krajině nezachovaly.
Podle dosavadních znalostí, založených na shromažďování archeologických pramenů od 18. století do současnosti, jsou dlouhé mohyly nejstaršími pohřebními monumentálními objekty v Čechách. V krajině pod Řípem dokonce ani neznáme starší pohřby z předchozích časů, tedy z neolitu/mladší doby kamenné, naopak víme o pohřebních aktivitách doložených mohylovými i plochými pohřebišti z mladších období. Byly to tedy právě dlouhé mohyly, které stály na počátku procesu praktického utváření sakrální podřipské krajiny, jejíž posvátný charakter mohl však být mentálně vnímán od nepaměti.
úryvek z knihy:
Václav Cílek, Martin Gojda a Martin Trefný
Říp: Hora předků
Dokořán 2025
O knize na webu vydavatele
