Sciencemag.cz
Related Articles
Astronomové oznámili objev planety přibližně dvakrát větší než Země, která obíhá kolem své hvězdy dále než Saturn od Slunce.
„Našli jsme ‚superzemi‘ – což znamená exoplanety větší než naše domovská planeta, ale menší než Neptun – v místě, kde byly předtím nalezeny pouze planety tisíckrát nebo stokrát hmotnější než Země,“ uvádí Weicheng Zang (Center for Astrophysics / Harvard & Smithsonian). Výsledky jsou dalším příkladem toho, jak podstatně se systémy exoplanet mohou lišit od Sluneční soustavy.
Objev této nové, vzdálenější superzemě má být o to významnější, že je součástí rozsáhlejší studie.
Bylo v ní použito mikročočkování, které je zvlášť účinné při hledání planet ve velkých vzdálenostech – přibližně mezi oběžnými drahami Země a Saturnu – od jejich hostitelských hvězd. Tato práce, která je největší studií svého druhu, obsahuje asi třikrát více planet a zahrnuje planety, které jsou asi osmkrát menší než předchozí vzorky planet nalezených pomocí mikročočkování.
Vědci použili data ze KMTNet (Korea Microlensing Telescope Network), do níž navíc patří dalekohledy v Chile, Jižní Africe a Austrálii, což umožňuje nepřetržité sledování noční oblohy.
Sluneční soustava se skládá ze čtyř malých kamenných vnitřních planet a čtyř velkých plynných vnějších. Dosavadní pátrání po exoplanetách pomocí jiných technik (tj. tranzity a měření radiálních rychlostí, ukázalo, že i jiné systémy mohou obsahovat řadu malých, středních a velkých planet na oběžných drahách uvnitř dráhy Země. Nejnovější práce týmu pod vedením CfA ukazuje, že planety typu superzemí jsou běžné i ve vnějších oblastech jiných slunečních soustav.
Výsledek naznačuje, že na oběžných drahách podobných Jupiteru nemusí většina planetárních systémů zrcadlit Sluneční soustavu. Vědci se rovněž snaží zjistit, kolik existuje superzemí v porovnání s počtem planet velikosti Neptunu. Podle nové studie je superzemí přinejmenším stejně.
Weicheng Zang et al, Microlensing events indicate that super-Earth exoplanets are common in Jupiter-like orbits, Science (2025). DOI: 10.1126/science.adn6088
Zdroj: Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics / Phys.org, přeloženo / zkráceno
