Sciencemag.cz
Doporučujeme
Populační stabilita se nijak automaticky nepromítá do ekonomického/společenského blahobytu.
Wolfgang Lutz (IIASA) a Guillaume Marois (Šanghajská univerzita) polemizují s obavami z klesající porodnosti ve vyspělých zemích. Zatímco nízká porodnost a stárnutí populace jsou stále častěji považovány za problém spojený s nedostatkem pracovních sil a fiskálním tlakem, autoři nové studie tvrdí, že tento názor je založen na zastaralých předpokladech neodrážejících současnou demografickou realitu.
V první řadě autoři nesouhlasí s tvrzením, že by další růst (nebo rozvoj) mohl porodnost opět zvýšit. To, že čím vyšší je index lidského rozvoje dané země, tím nižší je porodnost, platí bez ohledu na další, křivka se nijak „neláme/neobrací“. I země, které byly kdysi považovány za vzor v oblasti rovnováhy mezi pracovním a rodinným životem, jako například severské státy, zaznamenaly prudký pokles porodnosti. Představa, že rozvoj od nějaké hranice povede k opětovnému zvýšení porodnosti, prostě neplatí.
Dále se zpochybňuje požadavek porodnosti na úrovni reprodukce, často definovaný jako 2,1 dítěte na ženu. Autoři tvrdí, že tento benchmark je umělý konstrukt, který vede k dlouhodobé populační stabilitě pouze za nerealistických předpokladů, zejména při absenci dalšího poklesu úmrtnosti. Ještě důležitější ale je, že populační stabilita se nijak automaticky nepromítá do ekonomického/společenského blahobytu. Ekonomická udržitelnost závisí více na populační struktuře než na velikosti populace. Vyšší úroveň vzdělání, vyšší účast na trhu práce a rostoucí produktivita mohou vyvážit – a dokonce převážit – dopady nižší porodnosti. Nižší porodnost může umožnit větší investice na jedno dítě, posílit lidský kapitál a inovace.
Pro-natalistická opatření mohou zlepšit blahobyt rodin, ale jejich dopad na porodnost je obvykle mírný – a především vyšší porodnost vůbec nemusí zvyšovat ekonomický blahobyt. Vlády by místo toho měly přizpůsobit systémy sociálního zabezpečení, trhu práce a důchodového zabezpečení realitě trvale nízké porodnosti a zároveň posílit investice do vzdělávání a produktivity. Tato změna je zvláště relevantní pro země jako Jižní Korea, Čína a Japonsko, které v současné době vykazují jednu z nejnižších porodností na světě a čelí intenzivnímu politickému tlaku na zvyšování počtu narozených dětí.
Nízká porodnost prostě sama o sobě není špatná (ani dobrá). „Neexistuje jediná ideální úroveň porodnosti, která by zaručovala prosperitu. Místo toho, aby se vlády snažily vrátit porodnost na libovolně stanovenou úroveň, by se měly zaměřit na přizpůsobení systémů sociálního zabezpečení měnící se demografické realitě a výrazně investovat do vzdělávání a produktivity. Za těchto podmínek mohou společnosti prosperovat i s nižším počtem narozených dětí,“ shrnuje W. Lutz.
Guillaume Marois et al, Low fertility may persist and could be good for the economy, Nature Human Behaviour (2026). DOI: 10.1038/s41562-026-02423-6
Zdroj: International Institute for Applied Systems Analysis / Phys.org, přeloženo / zkráceno
Pokud se počítá, že na důchody budou v budoucnu dělat roboti, pak to není problém.