Sciencemag.cz
Related Articles
Před objevem zrychlujícího se rozpínání vesmíru byla ve hře „cyklická“ (v té či oné podobě) kosmologie, předpokládající nějakou symetrii mezi rozpínáním a smršťováním vesmíru. Moc se nevědělo, zda velký třesk nebude následován velkým krachem (křachem, kolapsem – crunch). Což s sebou neslo i řadu zajímavých otázek, zda by se např. pak jednotlivé cykly vesmíru od sebe přece jen nemohly nějak lišit, zda jich bude konečný nebo nekonečný počet atd.
Na přelomu tisíciletí se ovšem zjistilo, že expanze vesmíru naopak zrychluje, hnaná temnou energií. Tím pádem se všechny úvahy o dalším smršťování vesmíru zdály být mimo realitu. Jenže časy se mění (zase), temná energie podle nových výzkumů může v čase slábnout (takže by nešlo o „kosmologickou konstantu“). Co z toho vyplývá pro další osud vesmíru?
Viz také: Největší soubor dat o supernovách naznačuje, že temná energie může v čase slábnout
Studie publikovaná na preprintovém serveru arXiv (tj. prozatím bez odborné oponentury) fyziky z Cornell University, Shanghai Jiao Tong University a dalších institucí nyní dochází k závěru, že doba života vesmíru je asi 33,3 miliard let. Tudíž nám zbývá asi 19,5 miliard let. Expanze dosáhne svého maxima asi za 7 miliard let, vesmír tehdy bude asi o 69 % větší než dnes (poznámka PH: takto napsáno číslo moc nedává smysl, když nevíme, co počítáme, zda nějakou obdobu poloměru, objemu…). Výsledky jsou založeny na datech z řady astronomických průzkumů, včetně Dark Energy Survey a Dark Energy Spectroscopic Instrument.
„Tato předpověď je spojena s významnou nejistotou. Autoři studie uznávají, že jejich model má velké chyby kvůli omezeným pozorovacím údajům. Záporná kosmologická konstanta, která je základem jejich předpovědi, zůstává vysoce spekulativní a stále jsou možné alternativní scénáře, včetně věčné expanze,“ shrnuje text na UniverseToday. (Poznámka PH: zase by chtělo upřesnit, co se myslí zápornou kosmologickou konstantou; respektive proč by pak to nyní mělo vypadat, že expanze se zrychluje, to nějak nejde dohromady. Pokud temná energie v čase slábne, nejde o žádnou konstantu, pak se tomu říká např. kvintesence.)
Hoang Nhan Luu et al, The Lifespan of our Universe, arXiv (2025). DOI: 10.48550/arxiv.2506.24011
Zdroj: Mark Thompson: If dark energy is decreasing, is the big crunch back on the menu?, Universe Today / Phys.org
Poznámka PH:
Steven Weinberg zmiňuje v (dávné) knize První tři minuty vesmíru zajímavý paradox: Poměr počtu fotonů a nukleonů v každém cyklu (samozřejmě: kdyby platil cyklický model vesmíru, respektive nějaká jeho konkrétní podoba) se vlivem tření zřejmě mírně zvýší. Můžeme tedy jakoby dopočítat počet cyklů zpět, kdy byl poměr fotonů k nukleonům roven nule.
Jednotlivé cykly tedy nejen nebudou stejné, ale nebude jich ani nekonečně. Otázku „co bylo před začátkem času“ tedy ani koncepce oscilujícího vesmíru není schopná (nemusí být schopná) vyřešit…
