Sciencemag.cz
Doporučujeme
Zřetelné změny na Marsu trvají často miliony let – sonda Mars Express Evropské kosmické agentury však zachytila, jak se po planetě během pouhých několika desítek let šíří vrstva tmavého popela.
Nový snímek pořízený vysokorozlišovací stereokamerou sondy Mars Express (HRSC) zachycuje kontrastní scenérii, v níž se jasný, světle hnědý písek Marsu stýká s tmavými nánosy sopečného popela.
Když tuto část Marsu v roce 1976 pozorovaly orbitální sondy Viking agentury NASA, byl popel znatelně méně rozšířený než dnes (viz srovnání níže).
Porovnání snímků této oblasti Marsu pořízených sondami Viking (vlevo) a Mars Express (vpravo). Bílý rámeček vyznačuje oblast zachycenou na hlavním snímku v horní části této stránky a níže.
Zvětšení bílé oblasti vyznačené na srovnávacím snímku z misí Viking a Mars Express
Tma se setkává se světlem
Co tedy způsobuje, že je tato tmavá část tmavá? Na rozdíl od okrového prachu a rozdrobené horniny, které pokrývají většinu povrchu Marsu, se má za to, že tento tmavý materiál vznikl a byl roznesen díky sopečné činnosti. Mars má známou historii sopečné činnosti; nachází se na něm dokonce největší sopka ve sluneční soustavě – Olympus Mons –, jejíž výška je více než dvojnásobná oproti nejvyšší sopce na Zemi (Mauna Kea).
Sopečný materiál je bohatý na „mafické“ minerály, které se tvoří při vysokých teplotách – klíčovými příklady jsou olivín a pyroxen – a dodávají vrstvě popela její tmavou barvu. Rozšíření popela v posledních 50 letech má dvě možná vysvětlení: buď byl popel zvednut a roznesen marťanskými větry, nebo byl okrový prach, který dříve pokrýval tmavý popel, odfouknut.
V této vrstvě popela je vidět velký kráter (viz obrázek níže). Je obklopen nápadným prstencem materiálu, který je světlejší než okolní krajina – tento jev se nazývá „vrstva ejekta“ a tvoří jej materiál vyvržený při nárazu, který vytvořil samotný kráter. Tento kráter má průměr asi 15 km a uvnitř se nacházejí zajímavé klikaté linie, které označují místa, kde se v kráteru pohyboval ledový materiál.
Pohled shora na impaktní kráter na popelové straně hlavního snímku
Neustálá proměna
Na Marsu se nachází několik obrovských impaktních pánví, které vznikly srážkou velkých horninových těles s planetou. Tato scéna se odehrává v jedné z nich: v Utopia Planitia, prastaré pánvi o průměru přibližně 3300 km (což je necelá dvojnásobná délka saharské pouště na Zemi).
Před dávnými časy se předpokládá, že v Utopia Planitia se nacházelo vodní útvar, možná jezero nebo dokonce oceán. Nyní je naplněno kameny a pískem, ale pod povrchem stále zadržuje velké množství vody ve formě ledu. Mnohé prvky v krajině stále vykazují známky toho, že zde kdysi tekla voda.
Některé z těchto znaků lze spatřit v pravém dolním rohu hlavního snímku, v tmavé vrstvě popela. Zde můžeme vidět nejasně zaoblené jámy s vlnitými okraji. Tyto útvary, známé pod výstižným názvem „vroubkované prohlubně“, jsou v této části Marsu velmi časté a naznačují, že se jedná o periglaciální oblast (na okrajích ledovců nebo v krajinách s chladným podnebím, kde dochází k cyklům zamrzání a tání a kde se obvykle vyskytuje velké množství pohřbeného ledu).
Zubaté prohlubně vznikají, když led pod povrchem taje nebo uniká do vzduchu, což způsobuje nestabilitu a propadnutí krycího povrchu. Nevyskytují se izolovaně, ale spíše se spojují a tvoří větší oblasti, což je dokonalým příkladem toho, jak se povrch Marsu neustále mění.
Labyrint zlomenin
Možná to nepřitahuje naši pozornost stejným způsobem jako tmavý popel, ale levá polovina této dvoubarevné scény je stejně fascinující.
Daleko vlevo leží zajímavý útvar, který se často vyskytuje v oblasti Utopia Planitia: řada stinných příkopů dlouhých asi 20 km a širokých 2 km, které se táhnou po povrchu a spojují se do obrovského tvaru (viz detailní snímek níže).
Zblízka se podíváme na řadu stinných příkopů, které se spojují a tvoří zaoblený tvar
Tyto příkopy – známé také jako grabeny – vznikají v důsledku praskání povrchu, a to buď proto, že vrstvy vlhkých sedimentů tvoří slabá místa, anebo v důsledku tektonické činnosti. Grabeny v oblasti Utopia Planitia jsou také zachyceny na snímcích zveřejněných v roce 2016 Svobodnou univerzitou v Berlíně (kde působí pracovní skupina, která za těmito novými snímky stojí).
Zvětšený pohled na kráter na rozhraní světlé a tmavé části
Desítky let průzkumu Marsu
Tento snímek pořídila kamera HRSC, jeden z osmi špičkových přístrojů na palubě sondy Mars Express.
