Hyperion: Pomocí dalekohledu ESO/VLT vědci objevili kosmického titána ukrytého v mladém vesmíru.
Mezinárodnímu týmu astronomů se pomocí dalekohledu ESO/VLT a přístroje VIMOS podařilo odhalit obrovskou kosmickou strukturu v mladém vesmíru. Zárodek superkupy galaxií – který dostal přezdívku Hyperion – objevili na základě nových měření a zpětné podrobné analýzy archivních dat. Jedná se o největší a nejhmotnější strukturu, jaká byla dosud nalezena v takové vzdálenosti a tedy časově odlehlé rané fázi vývoje vesmíru – objekt pozorujeme tak, jak vypadal téměř před 12 miliardami let, tedy asi 2 miliardy let po velkém třesku.
Tým vědců pod vedením Olgy Cucciati (Istituto Nazionale di Astrofisica, INAF, Bologna) využil výkonu přístroje VIMOS pracujícího na dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope) a identifikoval gigantickou mladou superkupu galaxií (galaxy proto-supercluster) formující se v mladém vesmíru v době asi 2,3 miliardy let po velkém třesku. Struktura, která od členů týmu dostala přezdívku Hyperion, je dosud největším a nejhmotnějším útvarem nalezeným v takto rané fázi vývoje vesmíru [1]. Hmotnost celé struktury je enormní. Podle výpočtů dosahuje 1 biliardy (milion miliard) Sluncí [2], což je srovnatelné s hmotnostmi nejrozsáhlejších útvarů současného vesmíru. Objev takto mohutné struktury v rané fázi vývoje vesmíru však astronomy překvapil.
„Vůbec poprvé se podařilo nalézt takto rozsáhlý útvar s velkým rudým posuvem, který odpovídá období asi 2 miliardy let po velkém třesku,“ vysvětluje vedoucí autorka práce Olga Cucciati [3]. „Podobné struktury obvykle pozorujeme s menším rudým posuvem, tedy v pozdějším období, kdy už měl vesmír dostatek času na to vytvořit takto gigantické útvary. Byli jsme opravdu překvapení, když jsme spatřili něco tak mohutného v relativně mladém vesmíru!“
Struktura Hyperion se nachází na obloze v souhvězdí Sextant a leží v zorném poli COSMOS. Byla identifikována na základě zpracování rozsáhlého objemu dat, která byla k tomuto poli získána v rámci přehlídky VIMOS Ultra-deep Survey pod vedením Oliviera Le Fèvre (Laboratoire d’Astrophysique de Marseille, LAM; Centre national de la recherche scientifique, CNRS; Centre National d’Etudes Spatiales, CNES). Přehlídka VIMOS Ultra-Deep Survey vědcům poskytuje bezprecedentní 3D mapu rozložení asi 35 tisíc galaxií.
Členové týmu rovněž zjistili, že útvar Hyperion má velmi složitou strukturu – obsahuje přinejmenším 7 oblastí s vysokou hustotou, které jsou propojeny filamenty galaxií – a jeho velikost je srovnatelná s blízkými superkupami, které však mají zcela jiné uspořádání.
„Hmota v blízkých superkupách je mnohem více koncentrována a vytváří typické strukturální útvary,“ vysvětluje člen týmu astronom Brian Lemaux (University of California, Davis, USA; LAM). „Hyperion má však hmotu rozloženu rovnoměrněji v několika vzájemně propojených shlucích volně vázaných asociací galaxií.“
Tento kontrast je pravděpodobně dán faktem, že nedaleké superkupy měly miliardy let na to, aby gravitační působení nahromadilo hmotu do hustějších oblastí – u mladšího uskupení Hyperion působily stejné procesy po mnohem kratší dobu.
Vzhledem ke své velikosti v již tak rané fázi evoluce vesmíru se Hyperion pravděpodobně vyvinul v rozsáhlou strukturu, podobnou těm, jaké známe z našeho současného kosmického okolí – například superkupy tvořící útvar známý jako Sloan Great Wall nebo Superkupa Virgo (Virgo Supercluster), do které patří i naše Galaxie. „Výzkum útvaru Hyperion a jeho srovnání s podobnými současnými strukturami nám může poskytnout důležité informace o vývoji vesmíru v minulosti i v budoucnosti. A je to také příležitost otestovat naše modely formování superkup,“ dodává Olga Cucciati. „Mimořádnost tohoto kosmického titána nám pomáhá poodhalit historii velkých kosmických struktur.“
Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí
Poznámky
[1] Přezdívka Hyperion byla vybrána podle titána z řecké mytologie, a to kvůli velikosti a hmotnosti objektu. Inspirací tohoto mytologického pojmenování je předchozí objev kupy v nitru útvaru Hyperion, která dostala název Colossus. Jednotlivé hustotní útvary tvořící Hyperion byly rovněž pojmenovány mytologickými jmény, například Theia, Eos, Selene a Helios.
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 2018/33