Detaily různých typů výzdoby jílců raně středověkých mečů z českého území (výběr) FOTO: Jiří Košta, Jiří Hošek a Estelle Ottenwelter

České středověké meče pomáhají pochopit historii Evropy

Meče se ve středověku využívaly nejen k praktickým účelům, ale vyjadřovaly i důležitou symboliku. Přesto se toho o nich ví poměrně málo na to, jak velký informační potenciál skrývají. Tématu se chopili vědci z obou Archeologických ústavů AV ČR a Národního muzea a vypracovali soupis mečů, který je svým rozsahem, zevrubnou dokumentací i mezioborovým zpracováním v evropském kontextu zcela unikátní. Vědce překvapilo mimo jiné zjištění, že k nejvýznamnějším změnám v technologii výroby středověkých evropských mečů došlo v karolínském období a v průběhu 11. století.

Mečířské řemeslo ve středověké Evropě prošlo nejméně dvěma vlnami velkých změn, které měly zásadní vliv na jejich kvalitu. Nejprve se během druhé poloviny 8. a v 9. století rapidně zvýšil počet mečů s ocelovými břity a celoocelovými konstrukcemi, a tím i mečů s břity vytvrzenými kalením. Také se prodloužily záštity (oddělující čepel od rukojeti) a změnila se výzdoba. Meče tím získaly na kvalitě, protože se zlepšily jejich mechanické vlastnosti.

Další zlom přišel v 11. století, v té době kováři postupně opouštěli zhruba tisíciletou výrobní tradici – přestali navařovat břity na středovou část čepele.

„V té době muselo v Evropě, nebo alespoň v některých jejích regionech, dojít k zásadnějším hospodářským a patrně i společenským změnám, které tuto změnu iniciovaly nebo alespoň umožnily,“ vysvětluje Jiří Hošek z Archeologického ústavu AV ČR, Praha. „Na základě současných znalostí se domníváme, že to lze přičíst zejména postupnému zavádění vodou poháněných mechanismů, konkrétně kovacích strojů poháněných vodním kolem. Bohužel, o způsobu výroby mečů ani míře mechanizace kovářských provozů v té době nemáme žádné písemné doklady.“

Sbírka dat a mečů, která nemá obdoby

Za těmito i dalšími fakty stojí mravenčí práce kolektivu vědců z Archeologických ústavů AV ČR v Praze a Brně a Národního muzea. Podařilo se jim shromáždit středověké meče z českého území, detailně je prozkoumat a výsledky sepsat do dvou publikací.

„O mečích středověké Evropy toho stále ještě víme relativně málo v porovnání s tím, co všechno bychom vědět mohli,“ říká Jiří Košta z Národního muzea. „Detailní analýza celého souboru nám umožnila v dosud netušené šíři studovat jak technologický vývoj těchto zbraní, tak ve spojitosti s písemnými prameny i hypotetické způsoby jejich distribuce a organizace výroby a v konečném důsledku i postupnou proměnu jejich symbolické funkce.“

Kromě překvapivých změn v konstrukcích středověkých mečů tak vědci popsali třeba značky nebo symboliku.

Pasovský vlk potvrzuje propojenost českých a bavorských výrobců

Čepele středověkých mečů se zpravidla kovářsky svařovaly z více kusů a kombinovaly ocel i železo (v archeologii výraz pro nekalitelnou ocel) a výrobci je označovali. Zatímco do 10. století opatřoval čepel značkou kovář ještě v průběhu výroby zbraně, od 11. století se začínají prosazovat inkrustované značky a nápisy z neželezných kovů – například z mosazi, stříbra nebo cínu.

„Šlo o velkou změnu v tom smyslu, že tyto typy značek nebo i nápisů šlo aplikovat i do již tvarově hotové čepele, to znamená, že značky nebo nápisy mohly být aplikovány dodatečně bez návaznosti na její výrobu,“ popisuje Petr Žákovský z Archeologického ústavu AV ČR v Brně.

Zatímco na raně středověkých mečích značky především symbolizovaly ochranu a úspěšnost, na vrcholně a pozdně středověkých čepelích jsou již převážně spojeny s jednotlivými výrobci či výrobními středisky a představují tak patrně výrobní značky v dnešním slova smyslu.

Jednou z nejznámějších značek tohoto druhu je patrně takzvaný pasovský vlk, který společně s dalšími označeními v podobě jednorožce a biskupské berly odkazuje na výrobní původ čepelí v pasovských dílnách. Bavorské výrobní centrum masově výrobu mechanizovalo, a bylo proto schopno produkovat až neuvěřitelné množství kvalitních výrobků, kterými zaplavilo celou střední i jihovýchodní Evropu.

„Pasovské“ čepele představují v dosud podchyceném materiálu z území České republiky více než polovinu všech vrcholně a pozdně středověkých čepelí s jednoznačně identifikovatelnými značkami. Čeští mečíři je patrně ve velkém z Pasova nakupovali a v dílnách dopracovávali a kompletovali. Tento předpokládaný model pomohl rozvinout mečířské řemeslo v českých zemích a změnil i sociální postavení českých výrobců, které nebylo vždy uspokojivé.

Mechanizace výroby změnila symboliku mečů

„Symbolické vnímání meče tehdejší společností procházelo poměrně složitým vývojem. V raném středověku byly meče nákladnými a těžko dostupnými artefakty spjatými úzce s kulturou vyšších vrstev moravské a české společnosti, kterou lze ztotožnit se statutem „jezdců“ – jízdních bojovníků,” říká Jiří Košta.

Zlom přišel s obecným zavedením mechanizace do výroby jednotlivých komponent mečů. Zbraně se tak staly v průběhu 14. století všeobecně dostupnými a jejich symbolický význam se tím pro určité vrstvy tehdejší společnosti částečně vyprazdňoval. Příslušníci tehdejších elit jej však i nadále považovali za tradiční symbol jejich postavení, což se částečně udrželo dodnes.

„Také v našem prostředí byl meč nositelem obecně uznávaných a srozumitelných symbolických významů v právním prostředí, meč symbolizoval obecně válku, stejně jako slovo Boží, Boží trest, duchovní boj apod. Meč byl rovněž do určité míry objektem sociální reprezentace a komunikace,“ doplňuje Petr Žákovský.

Neměnné postavení si meč udržoval ve své druhé základní symbolické rovině – jako velmi důležitý právní symbol.

Moravské meče byly jiné

Mezi meči nalezenými na území České republiky překvapily moravské. Zatímco čepele první poloviny 9. století nevybočují z obecných vývojových trendů západoevropských mečů, v průběhu druhé poloviny 9. století jejich rozmanitost na Moravě narůstá.

„Zdokumentovali jsme extrémně robustní a zároveň relativně krátké čepele, ale také dlouhé a poměrně úzké čepele s progresivními prvky, které byly v evropském kontextu doposud zaznamenány pouze u exemplářů datovaných do doby počínaje druhou polovinou 10. století, respektive 11. století,“ říká Jiří Košta. „Tyto čepele „progresivních“ tvarů, které se vyskytují společně s jílci s půlkruhovými hlavicemi a dlouhými záštitami, dosahují průměrné až vynikající kvality, ale jen zřídka byly opatřeny damaskováním nebo značkami. Otázkou zůstává, do jaké míry tato skupina čepelí odráží místní produkci a do jaké míry naopak reflektuje širší změny vzcházející z Franské říše, jejichž nástup byl vzhledem k omezeným možnostem datování tamních nálezů mečů prozatím kladen do pozdější doby. Možné interpretace limituje zejména nedostatek znalostí o vývoji mečů v Bavorsku a na východní periferii Franské říše, s níž byly moravské elity v úzkém kontaktu.“

Odborníci při shromažďování dat využili rentgenové snímkování, rentgenovou výpočetní tomografii i metalografii. Díky tomu byli schopni odhalit mnoho věcí, které nelze vidět pouhým okem – třeba už zmíněné značky nebo kovářské postupy.

„Podařilo se nám také vytvořit novou typologii kovářských konstrukcí čepelí, jejíž datovou základnu tvoří archeometalurgicky zkoumané meče z území celé Evropy a jejíž aplikace zásadním způsobem doplňuje a rozšiřuje poznání vývoje evropských mečů ve středověku,“ uzavírá Jiří Hošek.

tisková zpráva AV ČR

Kontakt:

Část dat z urychlovače LHC bude i v příštích letech přenášena po síti CESNET

Mezinárodní výzkumná laboratoř CERN zahájila novou etapu nabírání dat na největším urychlovači na světě LHC. …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close