Sciencemag.cz
Doporučujeme
V České republice onemocní lymfomy až dva a půl tisíce lidí ročně. Celkový výskyt v ČR je odhadován kolem dvaceti pěti tisíc pacientů. Díky spolupráci centra BIOCEV, 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a 1. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze se podařilo identifikovat nové terapeutické cíle, na něž lze zaměřit specifickou léčbu proti nádorům lymfatického systému. Úspěch českého týmu vědců a lékařů zveřejnil 23. září 2016 vědecký časopis Blood Cancer.
Lymfomy jsou nádorová onemocnění vznikající z buněk mízních uzlin, tzv. lymfocytů. Dělí se na dvě skupiny: Hodgkinské lymfomy a Nehodgkinské lymfomy (NHL). Právě Nehodgkinské lymfomy spolu s chronickou lymfatickou leukémií (CLL) patří mezi nejčastější nádorová onemocnění vycházející z bílých krvinek. Výzkumná práce českých vědců se zabývá studiem agresivního typu NHL zvaného lymfom z plášťových buněk (MCL), který patří mezi třetí nejčastější typy NHL a typicky postihuje častěji muže než ženy (v poměru 2–3:1). Pro MCL je typické nejen rozsáhlé postižení v podobě zduření lymfatických uzlin, ale také přítomnost lymfomových buněk v kostní dřeni (infiltrace dřeně) a krvi (leukemizace) pacientů. Navzdory léčebným pokrokům je MCL stále považován za nevyléčitelné onemocnění i přes použití v současné době dostupných léčiv.
„Vývoj léčiv naráží na základní problém, kterým je naše nedostatečné porozumění nádorově specifickým mechanizmům. To znamená, že potřebujeme zjistit, jaké procesy lze v lidském těle léčbou utlumit tak, aby došlo k omezení rozvoje lymfomu, zatímco zdravé tkáně by nebyly léčbou poškozeny,“ říká prof. Tomáš Stopka, jeden z autorů publikace, klinický hematolog a zároveň vedoucí laboratoře StopkaLab ve vědeckém centru BIOCEV. „Lidská buňka má možnost v různých tkáních produkovat asi třicet tisíc rozličných bílkovin. Nám se podařilo určit a popsat šest z nich, jež mají vysokou aktivitu ve specifickém podtypu lymfomu. Výzkum právě takových jevů vede k vývoji léků, které mohou určitý podtyp lymfomu specificky odstranit,“ doplňuje prof. Stopka.
Jak toho bylo docíleno? Vědci porovnali produkci molekul tvořených buňkami dvou významných podtypů lymfomů, MCL a CLL, s normálními zdravými lymfocyty. Zjistili, že MCL a CLL sdílí 216 látek, které normální zdravé buňky v takové míře neprodukují. Oproti tomu pouhých 6 látek je produkováno přednostně u MCL nebo CLL: 3 jsou význačné pro MCL a 3 pro CLL. Mezi látkami, které hrají roli u MCL a na které se dále vědci soustředili, zjistili bílkovinu známou jako MARCKS. Jde o signální bílkovinu, jež je substrátem kaskády enzymu zvaného Protein kináza C. MARCKS je nejen nadprodukován u MCL, ale též se akumuluje v cytoplazmě nádorových MCL buněk a je udržován v aktivním (fosforylovaném) stavu. Vědecká práce dále popisuje, proč je MARCKS nadprodukován právě u MCL a ukazuje na význam malých nekódujících RNA označovaných jako mikroRNA, jež jsou v pozadí vzniku lymfomů.
„Spolupráce týmů 1. LF UK je významná také proto, že umožnila propojit týmy s rozličnou expertizou, což aktuálně vede i ke vzniku dalších prací, které rozšiřují spektrum naší činnosti i na jiná hematologická onemocnění. Pokud dojde k propojení medicínských projektů VFN 1. LF UK s BIOCEV, například s Českým centrem pro fenogenomiku, bude možné studovat vývoj lymfomů izolovaných z pacientů ve zvířecím modelu a využít tyto zkušenosti k testování nových léčebných možností,“ říká doc. Pavel Klener, který se zabývá základním výzkumem v oblasti patogeneze MCL a současně patří mezi významné klinické hematology kliniky prof. Trněného zaměřující se na pacienty s lymfomy.
Více informací v publikaci: J. Vargova, K. Vargova, N. Dusilkova, V. Kulvait, V. Pospisil, J. Zavadil, M. Trneny, P. Klener and T. Stopka. Differential expression, localization and activity of MARCKS between mantle cell lymphoma and chronic lymphocytic leukemia. Blood Cancer Journal (2016) 6, e475; doi:10.1038/bcj.2016.80; published online 23 September 2016 http://www.nature.com/doifinder/10.1038/bcj.2016.80
