Co Aibovi chybí do psa?

Doporučujeme

Opice, Shakespeare a Rossův–Littlewoodův paradox

3. 11. 2024

Že by za Fermiho paradox mohla umělá inteligence?

28. 10. 2024

Matematika a volby: Jak výsledky ovlivňuje velikost obvodu

23. 9. 2024

Starého psa naučili novým kouskům – a co dál?

Překvapilo mě, že sympatický robotický psík si na tak dlouho dobu vzal volno a Sony představila další verzi až po tak dlouhé době. Když toho tolik umí, proč se ale tvůrci nepokusili dodat i trochu psovitější vzhled?
Nový Aibo, představený na veletrhu CES, rozpoznává jednotlivé členy rodiny (a různě se k nim chová), učí se, aportuje kost… Jako by se ale sami tvůrci záměrně mírnili.

Viz také: Robotický psík Aibo umí nové kousky, třeba tančit

Následující poněkud nesoustavnou glosu píšu jako člověk, který má v oblibě psy i technologické hračky. Určitě mi tedy nejde o kritiku ve smyslu „stejně to není živé“, „namísto hračky si vezměte psa z útulku“ či dokonce „nemá to duši“. Spíše totiž má, dokonce ji měl už Aibo z dřevních technologických dob před cca 15 lety, s nímž jsem se setkal zde v ČR. Je to zvláštní, Aibo se chová (i tehdy už choval) chytře, ba snad i psovitě, ale prostě tak nevypadá a tímto způsobem se nepohybuje. Jak se zdá, problém dnes není tedy není ani tak věrně napodobit „uvažování“ (onu „duši“ zmíněnou výše, samozřejmě míním jako metaforu), ale fungování ve fyzickém světě („tělo“). Vývoj softwaru/umělé inteligence předběhl robotiku.
Trochu analogický případ: Šachové programy nad lidmi triumfují už dávno, ale – pokud vím – nikdo dosud nesestrojil robota, který by dokázal i šachy normálně fyzicky hrát, provádět tahy, sledovat tahy soupeře a přitom vše na šachovnici nezbořit. Je samozřejmě možné, že po tom nebyla poptávka, nebo že by to nebyl zvláštní problém; roboti v průmyslu s nějakou přesností fungovat musí.
Samozřejmě by nebyl problém potáhnout Aiba něčím připomínajícím psí kůži a vzhledem z něj udělat cosi na způsob plyšáka. Pak by ale robotické pohyby tím víc bily do očí. Snad je to tak, že tvůrci záměrně podobnost se psem omezují? Snad aby se zde zachovala určitá nadsázka? Proč ale vlastně nezkoušejí jít dál, je zde nějaké tabu (ve stylu „nechceme, aby roboti vypadali příliš jako lidé“?) nebo obchodní kalkulace („pejskaři“ si Aiba stejně nekoupí, tak cílíme na lidi, kteří nemají psa, ale dron; a to speciálně v Japonsku nakloněném robotickým hračkám?). Nevím, už proto, že odpověď na každou z těchto otázek se rozbíhá do mnoha směrů. Třeba z hlediska realističnosti a podobnosti se svým vzorem jdou nejdále výrobci jiných domácích mazlíčků – erotických pomůcek?

Robotický pes, více připomínající psa, by ale mohl fungovat i jako opravdová náhražka konkrétního společníka. Máme už projekty softwarové simulace zemřelých lidí („virtuální nesmrtelnost“, na toto téma viz také glosa: Chatbot mluví za mrtvého – od nápadu k realizaci), což toto zkusit i pro psy? Protože přece jen komunikace se psem není klasickou konverzací, šlo by ne o samotný software, ale o Aiba. Fyzicky přizpůsobeného původnímu vzoru, nahrála by se i jakási reprezentace původního psa ve smyslu osobnosti, třeba i znalosti terénu, konkrétních lidí…
I když se samozřejmě pohybujeme na hraně směšnosti, ba trapnosti. Kam až v nápodobě zajít? Měl by psík zvedat nohu a konzumovat granule či nějaký jejich ekvivalent? Měl by napadat jiné psy, dělal-li to původní hafan? Nebo tudy cesta vůbec nepovede, Aibo je spíše jen vtípek demonstrující technologické možnosti, a skutečně realistické zážitky budou ve virtuální realitě, v oblecích, s brýlemi a se psy softwarovými? A roboty fungující ve fyzickém světě čeká role pečovatelů o těla připojená k VR, kde se budou potkávat lidé, psi i simulace jich obou? Tento scénář mi mimochodem nepřijde jako nějaká antiutopie, ale na to, že nastane, bych si zrovna nevsadil.