Pro dlouhodobou archivaci velkého množství dat, která nevyžadují častý přístup, jsou alternativou pro disky i páskové systémy makromolekuly s definovanou sekvencí, jako je DNA a syntetické polymery.
Syntetické polymery mají oproti DNA některé výhody: jednoduchou syntézu, vyšší hustotu záznamu a stabilitu v náročných podmínkách. Jejich nevýhodou je, že informace zakódovaná v polymerech bylo dosud třeba číst pomocí hmotnostní spektrometrie (MS) nebo tandemového hmotnostního sekvenování (MS2). U těchto metod musí být omezena velikost molekul, což značně limituje i maximální kapacitu každého použitého polymerního řetězce. Kromě toho musí být celý řetězec dekódován sekvenčně, blok po bloku – k bitům, které nás zajímají, nelze přistupovat přímo. Naproti tomu dlouhé řetězce DNA lze rozřezat na fragmenty náhodné délky, sekvenovat je jednotlivě a poté výpočetně rekonstruovat do původní sekvence.
Vědci nyní představili metodu, která toto omezení překonává i v případě úuložišť na bázi polymerů a umožňuje přímý přístup ke konkrétním bitům bez nutnosti číst celý řetězec.
Podrobnosti na ITBiz.cz: Nová metoda nabízí efektivnější vyhledávání dat z dlouhodobých datových úložišť na bázi syntetických polymerů
chemie data dna kyselina mléčná polymery
Další kouzla grafenu: 5 vrstev a kosočtverce
Po dvouvrstvém grafenu s pootočením o magický úhel 1,1 stupňů se možná slávy dočká další …