Zatmění Měsíce, zdroj: Pixabay.com, licence obrázku, CC0 Creative Commons

Disk z Nebry, archeoastronomie a teokracie

Pomocí disku se dal předpovídat letní i zimní slunovrat, jedná se přitom o nástroj, který si mohl člověk vzít s sebou.

V roce 1999 prohledávali dva hledači pokladů s detektorem kovů okolí městečka Nebra v Německu. Jak v Německu, tak ve Švédsku je zakázáno používat detektory bez povolení, a pokud si ponecháte případné nálezy, jako to udělali tito hledači, jedná se o porušení zákona. Muži našli částečně pozlacený bronzový disk o velikosti talíře na pizzu, dva bronzové meče, dvě bronzové sekery, bronzové dláto a bronzový náramek ve tvaru spirály. Následující den prodali vše překupníkovi z Kolína nad Rýnem za 31 000 marek.
Během příštích let se předměty opakovaně přeprodávaly za ceny dosahující až milion marek. V roce 2001 se bronzový disk objevil na černém trhu za 700 000 marek, tentokrát se však o prodeji dozvěděl Harald Meller, vrchní muzeolog ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko, poslal nabídku a dohodl si schůzku s prodejci ve švýcarské Basileji. Policie v utajení schůzku sledovala a prodejce zadržela, dopátrala se původních hledačů a zatkla je. Byli odsouzeni k trestu odnětí svobody.
Disk z Nebry je tak neobvyklý, že mnoho vědců nejprve tvrdilo, že se jedná o padělek z moderní doby. Váží několik kilogramů. Samotný disk je z bronzu, který zoxidoval a získal zelenou barvu. Na bronzu jsou připevněny zlaté destičky představující Měsíc v úplňku a v novu a několik hvězd. Kromě toho jsou okraje obloženy třemi zlatými díly, jeden z nich se ztratil.
Meller a jeho spolupracovníci na základě řady analýz potvrdili pravost disku. Mimo jiné srovnávali zeminu nalezenou na samotném disku se zeminou z místa, kde hledači disk údajně našli. A zdá se, že výsledky jsou správné – disk pochází z vrcholu kopce Mittelberg u městečka Nebra, několik kilometrů jižně od Halle.


Schéma disku v současné podobě (po opravě). Autor rainer Zenz, zdroj: Wikipedia, licence obrázku public domain

Vědci také studovali zpracování mečů, které byly součástí celého pokladu, izotopy v kovech, poškození zlata a bronzových slitin. Ukázalo se, že poklad se pod zem dostal přibližně před 3 600 lety, ale tehdy byly předměty již několik stovek let v oběhu. Měď na bronzovém disku nejspíš pochází z Alp, ne moc daleko od Nebry. Zlato je naopak z Cornwallu v Anglii. Dva zlaté segmenty na okrajích disku původně nebyly jeho součástí, někdo je tam připevnil později, na každé straně svírají úhel 82 stupňů. Právě tento úhel ohraničuje východ a západ slunce při letním a zimním slunovratu na stupni zeměpisné šířky, kde se nachází Nebra. Pomocí disku se dal předpovídat letní i zimní slunovrat, a tím obrat slunce. Má tedy stejnou funkci jako sluneční observatoře v Gosecku a Stonehenge, ale v mnohem menší velikosti – jedná se o nástroj, který si s sebou mohl člověk vzít, pokud chtěl provádět pozorování nebo rituály.

Ještě o něco později přidali řemeslníci na spodním okraji disku zlatou destičku. Vypadá jako stylizovaná loďka. Hvězdy, dva 82stupňové oblouky a stylizovaná loďka jsou vytvořeny ze tří různých slitin zlata s rozdílným obsahem stříbra. Zlato určitě na disk připevnili tři různí řemeslníci při třech různých příležitostech. V roce 2012 navrhl Harald Meller zápis disku na Seznam světového dědictví UNESCO, což se o rok později stalo. Odůvodnění zní takto: „Jeden z nejdůležitějších archeologických nálezů 20. století. Kombinuje neobyčejné pochopení astronomických fenoménů s náboženskými představami své doby a poskytuje unikátní náhled na dřívější znalosti pohybů nebeských těles.“
Disk si prohlédnu při své návštěvě Muzea pravěku v Halle. Návštěva probíhá velmi slavnostně. Jako host
musím nejprve do vnější místnosti, kde si mohu přečíst informace o disku. Poté smím nakráčet dovnitř k „tomu nejposvátnějšímu“, jak se o disku vyjádřil můj průvodce Bernhard Zich. Místnost je velmi tmavá a já téměř tápu ve tmě, abych se k vitríně ve středu místnosti dostala. O to víc je však osvětlený její obsah – dramatické nasvícení vzbuzuje dojem magických sil, které tehdejší lidé zlatem pokrytému bronzovému disku přisuzovali. Ve stínu u zdi sedí strážný a sleduje každý můj pohyb. V jiné, menší vitríně na zdi jsou vystaveny další předměty, které se našly na témže místě. Je tam náramek, dláto, dvě sekery a dva meče. Takových párových nálezů z doby bronzové bylo učiněno mnoho.

O Bernhardu Zichovi, vedoucím muzea v Halle, jsem se již zmínila v kapitole Setba a východ slunce v souvislosti s objevem nejstaršího vyobrazení kola na světě. Teď mi vypráví, jak přední němečtí archeologové vysvětlují smysl disku z Nebry.
Astronomie měla pro první zemědělce velký význam už v dobách, kdy přišli na území současného Německa. Souviselo to s organizací zemědělského roku – potřebovali sledovat fenomény jako zimní slunovrat, jarní rovnodennost, letní slunovrat a podzimní rovnodennost.
Mnoho velkých staveb v Maďarsku a Německu, včetně Gosecku, chápou vědci jako sluneční observatoře, jejichž účelem bylo určit a slavit zimní slunovrat. Archeologové v Anglii se domnívají, že podobnou roli měly dávné stavby postavené u Stonehenge.
Disk z Nebry je ale přibližně o 3 000 let mladší než observatoř v Gosecku. Během těchto tisíciletí zemědělci své znalosti o pohybech nebeských těles vylepšili. Někomu z těchto chytrých lidí se podařilo vyřešit podivnou nesrovnalost mezi slunečním a měsíčním rokem. Dvanáct měsíčních cyklů je o jedenáct dní kratších než jeden sluneční rok. Na počátku se lidé jistě domnívali, že pro tuto chybějící harmonii není možné nalézt vysvětlení.
Pokud se však každý třetí rok přidá jeden měsíční cyklus, vychází měsíční i sluneční rok přibližně stejně. Bernhard Zich se domnívá, že šlo o tajnou, silně nábožensky ovlivněnou znalost. Mocní vládci se obklopovali vlastními „astronomy“, kteří dokázali předpovídat běh Slunce, Měsíce a hvězd. Tito odborníci věděli – mimo jiné díky astronomickému disku –, kdy je na čase přidat jeden měsíc navíc. Jeden ze způsobů řešení tohoto problému popisuje starý babylonský text, zapsaný klínovým písmem asi před 2 700 lety. Podle toho se má přidat jeden přestupný měsíc navíc každé jaro, když se Měsíc nachází v určité fázi – ne v novoluní, ale když už měsíc několik dní rostl a stojí v blízkosti souhvězdí Plejád.
Disk z Nebry právě tuto pozici znázorňuje: u docela tlustého srpku měsíce se nachází sedm zlatých teček – přesně tolik hvězd lze rozeznat pouhým okem v Plejádách. Kdo uměl poselství bronzového disku vysvětlit, věděl už před 4 000 lety přesně to, co Babyloňané vyjádřili ve svých spisech o více než tisíc let později. Existují také řecké spisy, přibližně stejně staré jako ty babylonské, které také zmiňují Plejády jako důležitý ukazatel pro určení doby orby a setby.

Astronomové ovládající umění výkladu astronomického disku nejspíš sloužili bohatým osobám, které měly velkou moc. Během období únětické kultury se ve společnosti vytvořilo mnoho vrstev a nejvyšší vrstva, náčelníci, získala větší bohatství, moc i společenské postavení. Tak to vyplývá z takzvaných knížecích hrobů – velkých hrobů, které obsahují hodnotné dary.
Archeoložka Dalia Pokuttová z Göteborgu před nedávnem publikovala práci, ve které zkoumala, co některé osoby pohřbené v takovýchto knížecích hrobech za života jedly. Analyzovala izotopy, aby zjistila, do jaké míry konzumovali maso a bílkoviny, či zda spíš jedli rostlinnou stravu. Výsledky jsou velice překvapivé – lidé pohřbení ve velkých a nákladných hrobech se během života stravovali téměř asketicky. Pokuttová je srovnává s indickými jogíny. Podle ní se spíš jednalo o nějaké kněze nebo šamany než o osoby, jejichž moc by se zakládala na ekonomických zdrojích.
Pokuttová zkoumala hroby nacházející se v Polsku z období únětické kultury, stejně jako disk z Nebry. Její práce i dalších několik znaků napovídají, že první společnosti doby bronzové v Evropě byly organizovány jako teokracie, kde náboženští vůdci měli velmi velký vliv. Kněží měli důležitou roli. Tu měli ale také obchodníci, válečníci a umělci.

Tento text je úryvkem z knihy
Karin Bojsová
Mých prvních 54 000 let: Nejnovější poznatky z archeologie a evoluční genetiky
Paseka 2018
O knize na stránkách vydavatele

obalka-knihy

Bludy o vyčerpání fosilních paliv

Obavy veřejnosti z toho, že nám dojdou fosilní paliva, se ozývaly už v roce 1865, …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close