Sciencemag.cz
Doporučujeme
Profesor Ross D King a jeho kolegové z University of Manchester popsali konstrukci počítače, který roste spolu s tím, jak provádí výpočty. Pro takový stroj pak samozřejmě výpočetní složitost funguje jinak než pro systémy klasické, ale i než pro počítače kvantové.
Nové zařízení má být počítač typu NUTM – nedeterministický univerzální Turingův stroj (Turing mimochodem také působil na University of Manchester). Základem systému je DNA s její schopnost se replikovat a také dělit molekulu na kratší řetězce. Pokud např. počítač narazí na větvení (kterou větví staového prostoru se vydat), zkopíruje prostě své součásti a každou větev výpočtu nechá řešit jedním subsystémem. Má to být ještě rychlejší než u systémů kvantových, které také „mohou zaujímat více stavů současně“ (což je ale zase nadsázka, protože z toho nevyplývá, jak v superpozici více stavů nají řešení, které nás zajímá).
Výsledky byly publikovány v Journal of the Royal Society Interface. Klíčové má být, že takto rostoucí počítač se vůbec podařilo navrhnout/realizovat i fyzikálně, alespoň v základu.
Zdroj: Phys.org
Poznámky PH: Pokud se neustále přidává hardware, pak není nic divného na tom, že s výpočetní složitostí (časovou náročností úloh) to vypadá jinak než na normálním procesoru. DNA počítače samy o sobě proti těm klasickým žádné zrychlení nepředstavují, nabízejí pasivní paralelismus, ale v praxi se toho dosud nepodařilo využít a vypadá to na slepou uličku (míněno pro klasické výpočty, něco jiného jsou např. různé strojky-implantáty). DNA počítače narazily na „hmotnostní bariéru“, kdy prostě míchat a rozdělovat směsi příliš mnoha molekul a příliš velkých molekul DNA se neukázalo efektivní – hlavně ve srovnání s tím, jak roste dnešní výkon nabízený cloudovými platformami. Martyn Amos, autor knihy Na úsvitu živých strojů, která o DNA počítačích vyšla i česky, uvádí, že celý obor zamrzl zřejmě hlavně v důsledku chybějící poptávky z komerční sféry: nikdo si neobjednal žádný výpočet na DNA počítači, ale radši použil Amazon AWS.
A co tedy týče projektu z Manchesteru: Zde by např. při opakovaném větvení úlohy brzo počet molekul DNA překonal reálné možnosti jejich zpracování. Do hry vstupuje také předávání informace mezi systémy, kontrola chyb atd., i když to jsou spíše detaily.
