Sciencemag.cz
Doporučujeme
Co víme o fauně edikara? Moc toho není; především neznáme taxonomické vztahy mezi tehdejšími organismy a současnými živočichy. Některé tehdejší fosilie identifikujeme jako houbovce (mořské houby) či medúzy, i to ale se značnou nejistotou.
O zařazením dalších organismů nedokážeme říct prakticky nic; často předpokládáme, že nejde o předky známých kmenů z kambria (i když tyto organismy mohly celkem nepozorovaně přežívat i dále). O ediakarských organismech bez pevných schránek vesměs předpokládáme, že to byli nepohybliví, přisedlí živočichové filtrující mořskou vodu; vypadali spíše jako rostliny. Snad edikara před nějakými 630 až 540 miliony let představovala klidné až téměř idylické období, kdy už „existovalo něco viditelného, ale ještě se to nehemžilo a vzájemně nežralo“? Pochopitelně jde opět o spekulace, však z dochovaný záznam je strašně neúplný.
Nové poznatky ale ukazují, že ediakara mohla vypadat jinak. Některé formy zřejmě různě lezly nebo i plavaly (a to i když pomineme tehdejší „medúzy“ a samozřejmě larvální stadia). Například tzv. Parvancorina měla podle nového modelu připomínat kotvu o velikosti mince, přičemž organismus se natáčel v proudu (tzv. rheotaxis). Ediakarské organismy přitom žily v mělké vodě, kde asi voda byla pohyblivá. Simon Darroch z Vanderbilt University a jeho kolegové své závěry publikovali v Biology Letters. Ke svým závěrům dospěli pomocí počítačové simulace metodou CFD (computational fluid dynamics).
Australští výzkumníci nedávno ve Scientific Reports publikovali zase práci, podle které se nějak pohyboval i další ediakarský organismus, Tribrachidium heraldicum. Také zde byly fosílie přednostně orientovány jedním směrem, modely CFD přitom opět ukazují, že nešlo o pasivní transport organismů, ale o jejich vlastní natáčení či plavání. CFD se dosud používala hlavně v technických oborech, k optimalizaci zařízení typu jaderných reaktorů či letadel, uplatnění metody pro studium fosílií je relativně mladšího data. Autoři výzkumu nicméně uvádějí, že jim už přišlo neplodné dál generovat hypotézy o zařazení příslušných organismů do evolučních stromečků a místo toho zkusili lépe porozumět tomu, jak ediakarští tvorové vlastně žili. Ještě před 10 lety by prý podobné metody nebyly k dispozici, nyní je čas zkusit takto analyzovat i další organismy z prekambria.
Možné je tedy i to, že mezi ediakarskými tvory byli už i aktivní predátoři. Což je zase zajímavá otázka i z jiného důvodu. Proč se kambrijská fauna se svými skořápkami a kostrami od ediakarské tak lišila? Mohlo se změnit chemické vody (koncentrace vápníku a kyslíku), nicméně se nezdá, že by schránky byly pouze snahou někam uložit přebytečný vápník. Spíše měly bezprostřední ochranný význam, šlo o reakci na aktivní masožravce, kteří sami byli např. zubatí.
Z tohoto hlediska pak zástupci ediakarské fauny patřili spíše k filtrátorům než predátorům, i když už mohli také aktivně plavat. Existence ediakarských predátorů by byla vlastně překvapivá. Ale jak již bylo řečeno, do značné míry jde o spekulace.
Zdroj: Phys.org a další
