Sciencemag.cz
Doporučujeme
Už pár let víme díky simulacím, ale i prvním objevům, že v Galaxii existuje spousta planet bez hvězd. Ale nejsou to jen bludné planety. Galaxie je plná odpadlíků.
Planety si obvykle představujeme jako tělesa, která obíhají okolo hvězdy. V rodících se planetárních systémech však může docházet ke gravitačním interakcím, které skončí vyhozením jedné nebo více planet ze systému ven.
Vědci zatím pořádně neví, jak běžné jsou tyto bludné planety bez hvězd. Některé odhady říkají, že jich může být více než samotných hvězd. Řádově tedy desítky až stovky miliard.
Podle jedné z teorií (a přišel s ní český astronom David Nesvorný) byla kdysi vyhozena jedna planeta i ze Sluneční soustavy.
Bludné asteroidy
Naší Sluneční soustavu nedávno navštívil mezihvězdný asteroid 1I/ʻOumuamua. Také on kdysi vznikl u některé z hvězd a byl vyhozen ven ze svého planetárního systému.
ʻOumuamua je sice prvním známým mezihvězdným asteroidem, ale podobné návštěvy nemusí být vzácné a už vůbec nejsou vzácné mezihvězdné asteroidy. Na sjezdu Americké astronomické společnosti padlo jedno číslo, které se snaží počet podobných těles v Galaxii odhadnout. Mělo by jich být asi 1026 a jejich souhrnná hmotnost 1011 Zemí.
Bludné exoměsíce
Při gravitačních interakcích mezi planetami to nemusí odnést jen samotná planeta, ale také nebo jen její měsíce.
Protáhlé dráhy mnoha obřích planet ukazují, že k podobným interakcím bude docházet poměrně často.
V nové studii vědci simulovali vliv gravitačních interakcí na případné měsíce. Okolo každé planety existuje tzv. Hillova sféra. Je to oblast, ve které dominují gravitační síly planety. Jakýkoliv měsíc se musí pohybovat uvnitř Hillovy sféry. Pokud by se dostal mimo ni, uletěl by.
Měsíce, které obíhají blízko své planety (do 0,04 poloměrů Hillovy sféry) mají poměrně slušnou šanci případné gravitační interakce jejich a cizí planety přežít (zhruba 20 až 40 %).
Mezi takové patří třeba Galileovy měsíce Jupiteru. V případě Jupiteru odpovídá zmíněných 0,04 poloměrů Hillovy sféry asi 2,1 milionům kilometrů. Nejvzdálenějším z Galileových měsíců je Callisto – obíhá 1,8 milionů km od Jupiteru.
Co se stane s měsíci, které nemají takové štěstí a gravitační interakce planet je poznamená? Scénářů je celá řada. Mohou se srazit s planetou, hvězdou, být zachyceny jinou planetou, dostat se na dráhu okolo hvězdy (takže se z nich fakticky stanou planety). Část měsíců může být vyhozena ven i s planetou nebo i samostatně.
Podle simulací bude v Galaxii také velké množství volně se pohybujících bývalých měsíců.
Je těžké je najít
Normální exoplanety se hledají obvykle pomoci jejich vlivu na mateřskou hvězdu, což u bludných planet samozřejmě nemůžeme využít. Nejlepší metodou k jejich detekci nabízí gravitační mikročočky. Planeta se dostane mezi nás a vzdálenou hvězdu a svou gravitací ohne a zesílí její světlo, což lze pozorovat.
Gravitačním mikročočkám se má věnovat kosmický dalekohled WFIRST, ale na ten si ještě budeme muset počkat.
Převzato z webu <a href=“http://exoplanety.cz/“ target=“_blank“ rel=“noopener“>Exoplanety.cz</a>, upraveno
