Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nové studie odhalily extrémně tenké kanálky spojující lebku s mozkem. Mohou glioblastomu umožňovat přenos signálů do kostní dřeně.
Vědci z Montefiore Einstein Comprehensive Cancer Center (MECCC) a newyorské Albert Einstein College of Medicine prokázali, že glioblastom – nejnebezpečnější forma rakoviny mozku – neovlivňuje pouze mozek, ale také narušuje lebku, mění složení kostní dřeně v lebce a spolu s tím i imunitní reakci organismu. Léky určené k inhibici úbytku kostní hmoty lebky navíc způsobily, že rakovina byla agresivnější.
„Náš objev, že tato notoricky těžko léčitelná rakovina mozku interaguje s imunitním systémem těla, může pomoci vysvětlit, proč současné terapie – všechny se zabývají glioblastomem jako lokálním onemocněním – selhaly, a doufejme, že povede k lepším léčebným strategiím,“ tvrdí hlavní autor studie Jinan Behnan.
Medián přežití pacientů, kteří podstoupí standardní léčbu glioblastomu zahrnující chirurgický zákrok, chemoterapii a ozařování, je přibližně 15 měsíců (data pro USA).
Stejně jako mnoho jiných kostí obsahuje i lebka kostní dřeň, ve které se tvoří imunitní buňky a další buňky krve. Nový výzkum glioblastomu a lebky byl podnícen nedávnými studiemi, které odhalily extrémně tenké kanálky spojující lebku s mozkem; ty umožňují molekulám a buňkám pohybovat se mezi kostní dření lebky a mozkem.
Vědci použili pokročilé zobrazovací techniky u myší se dvěma různými typy glioblastomů. Zjistili, že nádory způsobovaly erozi kostí lebky, zejména podél švů, kde se kosti spojují. Takové eroze se zdají být specifické pro glioblastom a jiné zhoubné intrakraniální nádory, protože se nevyskytují u cévních mozkových příhod, jiných typů poškození mozku ani u jiných systémových nádorů. Výpočetní tomografie (CT) pacientů s glioblastomem odhalila, že ke snížení tloušťky lebky docházelo ve stejných anatomických oblastech jako u myší.
Bylo zjištěno, že eroze lebky u myší zvýšily počet a průměr kanálků mezi lebkou a kostí. Vědci vyslovili hypotézu, že tyto kanálky mohou glioblastomu umožňovat přenos signálů do kostní dřeně, které by mohly zásadně změnit její imunitní prostředí. Pomocí sekvenování RNA jednotlivých buněk vědci zjistili, že glioblastom dramaticky posunul rovnováhu imunitních buněk kostní dřeně lebky ve prospěch prozánětlivých myeloidních buněk – téměř zdvojnásobil hladiny zánětlivých neutrofilů a téměř eliminoval několik typů B buněk produkujících protilátky i jiné B buňky. Kanály mezi lebkou a mozkem umožňují příliv těchto četných prozánětlivých buněk z dřeně do nádoru, což činí glioblastom stále agresivnějším. To naznačuje potřebu léčby, která obnoví normální rovnováhu imunitních buněk v dřeni kostní lebky u lidí s glioblastomem. Jednou ze strategií by mohlo být potlačení produkce prozánětlivých neutrofilů a monocytů a současně obnovení produkce T a B buněk.
Vědce také zajímalo, zda podávání léků proti osteoporóze, které zabraňují úbytku kostní hmoty, ovlivní erozi lebky, glioblastom nebo obojí. Aby to zjistili, podali myším s glioblastomovými nádory dva různé léky: oba (kyselina zoledronová a denosumab) zastavily erozi lebky, ale jeden z nich (kyselina zoledronová) také podpořil progresi nádoru u jednoho typu glioblastomu.
‚Brain tumors induce widespread disruption of calvarial bone and alteration of skull marrow immune landscape, Nature Neuroscience (2025). DOI: 10.1038/s41593-025-02064-4
Zdroj: Albert Einstein College of Medicine / MedicalXpress.com, přeloženo / zkráceno
