Sciencemag.cz
Doporučujeme
Dysonova sféra je (hypotetická) konstrukce (hypotetických) vyspělých civilizací maximálně využívajících energii své hvězdy. Nemusí mít ani přímo podobu koule (sféry), ale třeba jen roje nebo prstence. Snažit se o odhalení podobné struktury je při hledání pokročilých mimozemských civilizací jednou z cest.
Benjamin Zuckerman dříve působící na University of California v Los Angeles přišel nyní s několika myšlenkami týkajícími se hledání Dysonových sfér u bílých trpaslíků. Tvrdí, že Dysonovy sféry by změnily infračervenou signaturu dané hvězdy.
A proč hledat Dysonovy sféry hlavně u bílých trpaslíků? Protože zde, alespoň podle B. Zuckermana, existuje velká motivace pro jejich tvorbu: hvězda vydává malé množství energie, ale stabilně takto bude existovat po miliardy let. Projekt by tedy mohl být nutný a investice by se současně vyplatila.
Za druhé, bílý trpaslík je konečnou fází hvězd typu našeho Slunce. Civilizace by zde tedy měla čas vzniknout a dosáhnout příslušné úrovně. Logicky i pro vyspělou civilizaci bude mnohem snazší fungovat u hvězdy, kde se zrodila. Naše Slunce čeká fáze rudého obra. Civilizace by ji nejspíš mohla přečkat ve vzdálenějších částech Sluneční soustavy, pak by ale nastal opačný problém: energie by došla. Rozumnou strategií, jak přežít v chladu, by proto mohla být právě Dysonova sféra.
Některé pokusy najít Dysonovy sféry pomocí infračervených dalekohledů WISE a Spitzer již dokonce proběhly. V rámci obou projektů vědci sledovali bílé trpaslíky s hmotnostmi přibližně takovými, jaké by mohly vzniknout z našeho Slunce. Dokonce se podařilo objevit i několik případů anomálních infračervených signatur. Nejpravděpodobnější příčinou těchto anomálií je ale prach, žádný důkaz Dysonových sfér vědci v rámci dosavadních pokusů nenašli.
B, Zuckerman nicméně tvrdí, že další pátrání je nadějné. Odhaduje, že 3 % obyvatelných planet, které obíhají kolem hvězd, jež se nakonec promění v bílé trpaslíky, zrodí civilizace, které si kolem sebe vybudují Dysonovy sféry. (Je souvětí z tolika vět ještě srozumitelné? To jsou však stále čísla nějak odvozovaná z Drakeovy rovnice.) Šanci na nalezení Dysonových sfér by mohl zvýšit Vesmírný dalekohled Jamese Webba, ale Fermiho paradox každopádně stále platí…
B Zuckerman, Infrared and Optical Detectability of Dyson Spheres at White Dwarf Stars, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society (2022). DOI: 10.1093/mnras/stac1113
B. Zuckerman et al, Characterizing the Chemistry of Planetary Materials Around White Dwarf Stars, Handbook of Exoplanets (2017). DOI: 10.1007/978-3-319-30648-3_14-1
B. Zuckerman et al, Excess infrared radiation from a white dwarf—an orbiting brown dwarf?, Nature (2003). DOI: 10.1038/330138a0
Zdroj: Universe Today / Phys.org
Mám jisté podezření, že pátrání je zbytečné.
Myslím si totiž:
1. Civilizace, která zvládne postavit něco tak energeticky náročného jako Dysonova sféra se bez Dysonovy sféry bez problému obejde.
2. Je to projekt na pár desítek generací. V našich podmínkách by to znamenalo: celosvětovou civilizací s jednotnou vládou, akutní a zároveň chronickou potřebu něco takového postavit, nějak získat dost energie na přesun značného množství materiálu ze Země někam jinam, vyplenění toho sajrajtu mezi Marsem a Jupiterem a jeho přesun někam jinam, a když už jsme u toho, patrně změna oběžných drah všeho, co tady kolem poletuje.
Z toho vyplývá 3. Patrně bude jednodušší si podle toho, v jaké fázi vývoje je domovská hvězda hýbat planetou, nežli stavět takovou srandu a ještě hýbat planetou.
A 4. Třeba tady u nás už dávno nemusí být nikdo, kdo by takový problém řešil. Naši přímí potomci mohou tou dobou mít krovky, žábry a živit se filtrováním krilu. Bavíme se o době o něco vzdálenější, než je ta, ve které si naši pra^moctou ťukali na čela molekul a pohrdavě koukali na pár punkáčů, kteří se pokoušeli o buňku.
5. Asimov forever.