Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nové zdroje antibiotik se hledají v extrémních lokalitách, jako jsou horké prameny, podmořské hlubinné prameny nebo vodní rezervoáry s vysokým obsahem solí.
Mořská aktinomyceta Salinospora je zvláště bohatým zdrojem nových chemických struktur se slibnými biologickými aktivitami. Nová léčiva, zejména antibiotika, jsou velmi potřebná a nejpříznivějším zdrojem jsou ještě pořád přírodní látky. Využívání nových zdrojů biologicky aktivních přírodních látek, zejména z mořského prostředí, zasluhuje zvláštní pozornost, především vzhledem k obrovské různorodosti mikroorganizmů a jejich metabolických produktů. Zprávy o nových chemických látkách a nadějných kandidátech léčiv produkovaných mořskými aktinobakteriemi ještě více podporují úvahy o tom, že tyto bakterie mají bezkonkurenční kapacitu tvořit využitelné přírodní látky.
Mořská mikrobiologie se bouřlivě vyvíjí v mnoha zemích různých částí světa. Více než 67 % přírodních mořských produktů bylo nalezeno v Austrálii, v karibské oblasti, v Indickém oceánu, v Japonsku, ve Středozemí a v západním Pacifiku. Mořské prostředí poskytlo mnoho nových přírodních látek s biologickými účinky a mořské přírodní látky mají nesmírnou důležitost při hledání nových léčiv. Cytotoxické vlastnosti mnoha takových sekundárních metabolitů jsou velmi důležité při hledání nových protinádorových látek.
Mořské sinice jsou rovněž významným zdrojem biologicky aktivních látek. Antibiotika se izolují většinou ze suchozemských půdních zdrojů nebo se vyrábějí synteticky z intermediátů. Oceán představuje dosud nedokonale prozkoumaný zdroj a bude to nejspíš právě mořský svět, který bude zásobovat farmaceutický průmysl novou generací antibiotik. „Mořská“ antibiotika jsou produkována mořskými bakteriemi (aplasmomycin, hymalomyciny a pelagomyciny), aktinomycetami (marinomyciny C a D), řasami (cykloeudesmol, aeroplysinin-1(+), prepacifenol, tetrabromoheptanon), houbami (Ara C, variabilin, strobilin, ircinin-1, aeroplysin, 3,5-dibromo-4-hydroxyfenylacetamid), láčkovci (asperidol, andeunicin), měkkýši (laurinterol a pachydiktyol), pláštěnci (geranylhydrochinon a cystadytiny) a červy (thiolepin a 3,5-dibromo-4-hydroxy- benzaldehyd). Ukazuje se tedy, že mořské prostředí, které představuje přibližně polovinu globální rozmanitosti organizmů, je obrovským zdrojem nových antibiotik a že tento zdroj je třeba využívat při hledání nové generace těchto sloučenin.
Mořské organizmy mají některé vlastnosti, které je v mnoha ohledech odlišují od suchozemských organizmů, jako např. metabolizmus, chování, přenos informace a adaptační strategie. Dosud získané údaje byly zpracovány statisticky Hu a spolupracovníky (Hu a spol. 2011), kteří zjistili, že na rozdíl od suchozemských se mořské organizmy musí adaptovat na extrémní podmínky prostředí, jako jsou vysoký tlak, vysoká koncentrace solí, nízká koncentrace živin, nízká, ale stálá teplota, a že tyto rozdíly jsou zodpovědné za různorodost sekundárního metabolizmu mořských organizmů. Je zajímavé, že z mořských řas byla izolována řada multihalogenovaných sloučenin, které mají významnou biologickou aktivitu. Protože jsou průmyslová kultivace a aplikace genové technologie nyní relativně snadné, tvoří mořské mikroorganizmy nejslibnější oblast pro vývoj nových léčiv. Oceány, které hostí přibližně 87 % života na Zemi, mají vysoký potenciál pro získávání nových farmaceuticky významných látek.
Tento text je úryvkem z knihy:
Jaroslav Spížek: Boj s rezistencí na antibiotika
Academia 2016
O knize na stránkách vydavatele
