Sciencemag.cz
Doporučujeme
Obrazy na zdi, jejich reprodukce v knihách i na monitoru někdy působí nečekaně prostě proto, že od určitého obrazu očekáváme „ideální velikost“. Proto třeba tolik nezaujme reprodukce v knize, z téhož důvodu může být řada lidí i zklamána, když v galerii spatří originály – jsou oproti očekávání moc malé nebo naopak velké, a skutečná podoba zážitek z díla snižuje.
John D. Barrow si při úvahách na toto téma všímá pozdní tvorby Jacksona Pollocka. Analýza těchto obrazů vedla k závěru, že mají výrazně fraktální strukturu. Pollock samozřejmě sotva počítal a vůbec je s podivem, že při tom, jak své obrazy vytvářel (cákání a kapání barvy na plátno upevněné k podlaze; „Jack odkapávač“, jak Barrow Polocka nazývá), budou výsledkem jakékoliv zajímavé matematické vlastnosti. Jenže vnímání Pollocka jako chaotického bohéma je ve vztahu k jeho tvorbě velmi diskutabilní – Pollock možná na plátno cákal, ale postupoval ve skutečnosti hodně promyšleným způsobem. Fraktály mohly být klidně jeho cílem, i když chápaným spíše na základě analýzy vlastních pocitů a dlouhodobé zkušenosti jak s malbou, tak s tím, jak obrazy vnímáme. Navíc Pollock obrazy málokdy podepsal, čímž by je prohlásil za dokončené, ale barvy do nich postupně dále přidával – možná aby se fraktální podoba ještě zvýraznila, spekuluje Barrow.
Malba v podobě fraktálu má každopádně výhodu, že obrazy by pak měly cca stejně působit při libovolném zvětšení – líbí se jako „náhledy“ v katalogu stejně jako originální obří plátna, což může souviset i s úspěchem Pollockova díla: už zmenšenina vzbudí zvědavost, obří plátno však nezklame. Dokonce by člověk mohl příslušný obraz rozstříhat a jednotlivé části prodávat za původní cenu (ať znalce umění trefí šlak) – to tedy John D. Barrow myslí jako vtip.
Každopádně fraktální podoba je výrazným Pollockovým rukopisem a možná to platí i pro jiné umělce, především tvůrce abstraktních děl. Šlo by na tomto základě rozhodovat i o autorství uměleckých děl? Barrow popisuje navržené metody (stanovování veličin jako „fraktální dimenze tahu štětce“ apod.), ani v případě Pollocka však nedaly jednoznačné výsledky, respektive různé metody daly o autorství obrazů různé výsledky a závěry pochopitelně nejsou přijímány jednoznačně.
Zdroj: John D. Barrow
Sto důležitých věcí o umění a matematice, které nevíte (a ani nevíte, že je nevíte)
Dokořán, 2017
