Sciencemag.cz
Doporučujeme
Oživení mamuta je populárním biotechnologickým projektem a každopádně by efektně demonstrovalo, co současné genetické inženýrství všechno dokáže.
Kei Miyamoto a jeho kolegové z japonské Kindal University nyní publikovali, že v projektu zase o kus pokročili. Ze samice mamuta Yuka, která byla objevena v roce 2010 v sibiřském permafrostu a patří k nejlépe zachovaným mamutím tělům, odebrali buňky kostní dřeně a svalové tkáně nohy. Buňky byly účinkem mrazu poškozené, nicméně se z nich podařilo vypreparovat jádra a ta injekčně přenést do myších oocytů (buněk, z nichž dalším vývojem vznikají vajíčka), vlastního jádra zbavených. Většina buněk uhynula, nicméně některá jádra začala projevovat biologickou aktivitu a chystat se k dělení. K tomu zatím nedošlo, ovšem podařilo se zaznamenat aktivitu mechanismů pro opravu poškozené DNA, myší proteiny v cytoplazmě zřejmě poslouchaly instrukce z mamutího jádra.
Yuka žila a zemřela asi před 28 000 lety. Na sibiřském Wrangelové ostrově přežívali (trpasličí) mamuti ještě kolem r. 2000 př. n. l.
Asi nikdo nepředpokládá, že by se eventuální mamutí klon zrodil z myší buňky. K tomu bude potřeba použít mamutovi blízce příbuzného slona (ostatně geneticky má slon indický k mamutovi údajně blíž než k slonu africkému). Šanci na úspěch by výrazně zvýšilo, pokud by se podařilo získat mamutí buňku živou celou – zde by nejspíš mládě slonice prostě donosila. Pokud se ukáže, že nemáme k dispozici ani kompletní mamutí DNA, bude třeba namísto neznámých částí použít odpovídající sloní sekvence – ovšem trochu s rizikem, že pak výsledkem nemusí být mamut, ale jakýsi hybrid mezi ním a slonem.
Řada vědců zřejmě očekávala, že se vzkříšení mamuta podaří uskutečnit rychleji. Autoři uvedené studie deklarují ovšem skromnější cíl, dosáhnout v dalším kroku toho, aby se buňky s mamutím jádrem začaly dělit. Ve Scientific Reports tvrdí, že buněčné struktury mamutů jsou poškozenější, než optimisté předpokládali – a to je Yuka jedním z nejzachovalejších. V zoo si mamuta zřejmě hned tak neprohlédneme (mimochodem, někteří navrhují i znovu vypustit mamuty do sibiřské přírody). Možná bude potřeba nejprve vyvinout nějaké nové technologie…
Kazuo Yamagata a kol., Signs of biological activities of 28,000-year-old mammoth nuclei in mouse oocytes visualized by live-cell imaging, Scientific Reports volume 9, Article number: 4050 (2019)
Zdroj: IFL Science a další
V minulosti byla podobně populární myšlenka na vzkříšení australského valkovlka. V tomto případě měli vědci k dispozici pouze DNA, nikoliv celé nepoškozené jádro, takže by šlo o úkol ještě těžší; předpokládalo se, že příslušná genetická informace by se nějak nainstalovala do buňky nejbližšího vakovlkova žijícího příbuzného, ďábla tasmánského. Jenže se ukázalo, že vlastně nemáme nepoškozenou ani vakovlčí DNA, takže s vakovlkem to dobře nevypadá ani do budoucna. Mamut má šance rozhodně větší.
Jinak současnými technologiemi by nejspíš šlo vytvořit geneticky modifikovaného slona, který by vypadal nějak jako mamut – prostě by se použily mamutí geny odpovědné za výrazné rysy exteriéru, srst apod.
