Mamuti, autor Charles R. Knight, 1916, American Museum of Natural History, výřez. Zdroj: Wikipedia. Licence obrázku public domain.

Jádro buňky mamuta ožilo v myši

Oživení mamuta je populárním biotechnologickým projektem a každopádně by efektně demonstrovalo, co současné genetické inženýrství všechno dokáže.

Kei Miyamoto a jeho kolegové z japonské Kindal University nyní publikovali, že v projektu zase o kus pokročili. Ze samice mamuta Yuka, která byla objevena v roce 2010 v sibiřském permafrostu a patří k nejlépe zachovaným mamutím tělům, odebrali buňky kostní dřeně a svalové tkáně nohy. Buňky byly účinkem mrazu poškozené, nicméně se z nich podařilo vypreparovat jádra a ta injekčně přenést do myších oocytů (buněk, z nichž dalším vývojem vznikají vajíčka), vlastního jádra zbavených. Většina buněk uhynula, nicméně některá jádra začala projevovat biologickou aktivitu a chystat se k dělení. K tomu zatím nedošlo, ovšem podařilo se zaznamenat aktivitu mechanismů pro opravu poškozené DNA, myší proteiny v cytoplazmě zřejmě poslouchaly instrukce z mamutího jádra.
Yuka žila a zemřela asi před 28 000 lety. Na sibiřském Wrangelové ostrově přežívali (trpasličí) mamuti ještě kolem r. 2000 př. n. l.
Asi nikdo nepředpokládá, že by se eventuální mamutí klon zrodil z myší buňky. K tomu bude potřeba použít mamutovi blízce příbuzného slona (ostatně geneticky má slon indický k mamutovi údajně blíž než k slonu africkému). Šanci na úspěch by výrazně zvýšilo, pokud by se podařilo získat mamutí buňku živou celou – zde by nejspíš mládě slonice prostě donosila. Pokud se ukáže, že nemáme k dispozici ani kompletní mamutí DNA, bude třeba namísto neznámých částí použít odpovídající sloní sekvence – ovšem trochu s rizikem, že pak výsledkem nemusí být mamut, ale jakýsi hybrid mezi ním a slonem.
Řada vědců zřejmě očekávala, že se vzkříšení mamuta podaří uskutečnit rychleji. Autoři uvedené studie deklarují ovšem skromnější cíl, dosáhnout v dalším kroku toho, aby se buňky s mamutím jádrem začaly dělit. Ve Scientific Reports tvrdí, že buněčné struktury mamutů jsou poškozenější, než optimisté předpokládali – a to je Yuka jedním z nejzachovalejších. V zoo si mamuta zřejmě hned tak neprohlédneme (mimochodem, někteří navrhují i znovu vypustit mamuty do sibiřské přírody). Možná bude potřeba nejprve vyvinout nějaké nové technologie…

Kazuo Yamagata a kol., Signs of biological activities of 28,000-year-old mammoth nuclei in mouse oocytes visualized by live-cell imaging, Scientific Reports volume 9, Article number: 4050 (2019)

Zdroj: IFL Science a další

V minulosti byla podobně populární myšlenka na vzkříšení australského valkovlka. V tomto případě měli vědci k dispozici pouze DNA, nikoliv celé nepoškozené jádro, takže by šlo o úkol ještě těžší; předpokládalo se, že příslušná genetická informace by se nějak nainstalovala do buňky nejbližšího vakovlkova žijícího příbuzného, ďábla tasmánského. Jenže se ukázalo, že vlastně nemáme nepoškozenou ani vakovlčí DNA, takže s vakovlkem to dobře nevypadá ani do budoucna. Mamut má šance rozhodně větší.
Jinak současnými technologiemi by nejspíš šlo vytvořit geneticky modifikovaného slona, který by vypadal nějak jako mamut – prostě by se použily mamutí geny odpovědné za výrazné rysy exteriéru, srst apod.

Týden na ITBiz: Supravodivá elektroda může ovládat spinové vlny

PC nové generace budou podporovat spouštění umělé inteligence na klientovi. OpenAI má systém umělé inteligence, …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close