Sciencemag.cz
Doporučujeme
Brněnští antropologové zrekonstruovali podobu takzvané princezny z Býčí skály, která žila před více než 2500 lety. Přibližně třicetiletá žena byla obětována ve starší době železné. Její lebka je jedním ze symbolů, unikátů a nejcennějších předmětů moravské archeologie. Dnes podobu ženy představili novinářům. Od soboty bude k vidění v pavilonu Anthropos v Pisárkách.
Z hlediska Moravského zemského muzea jde o první pokus rekonstrukce tváře některé z tisíců lebek, které muzeum uschovává. Lebku našel v roce 1872 společně s dalšími 40 kostrami archeolog Jindřich Wankel. Součástí nálezu byly i tisíce předmětů, nádob, šperků. Většinu z nich Wankel v roce 1883 prodal do vídeňského Přírodovědného muzea, sám si ponechal jen tři včetně lebky ženy, která je nyní součástí sbírek brněnského muzea.
Žena byla zřejmě obětována ve svatyni, která patřila k největším ve střední Evropě. Laikům má rekonstrukce ukázat, jak člověk před 2500 lety vypadal. Podle odborníků byla žena zřejmě součástí tehdejší elity společnosti. Mají o tom svědčit nálezy diadémů.
Odborníci na rekonstrukci lebky pracovali téměř rok. Nejprve vytvořili kopii lebky, na niž postupně vrstvili hmotu tak, aby vznikly umělé svaly a nakonec kůže. Vycházeli také z trojrozměrného skenu lebky. „Je nutné lebku detailně studovat, obličeje nejsou symetrické,“ uvedla antropoložka Eva Vaníčková. Některé detaily jsou ale podle ní už subjektivním vyjádřením současných odborníků. Jde například o barvu očí nebo vlasů. Podoba ženy má také účes, který odpovídá dobovým zvyklostem. Podle vedoucího Centra kulturní antropologie Moravského zemského muzea Petra Kostrhuna měla žena na hlavě drobné zranění.
Vedení muzea předpokládá, že se antropologická rekonstrukce lebky princezny stane turistickou atrakcí. Ještě letos by měl Anthropos vystavit obdobnou rekonstrukci kostry neandertálce. Expozice prezentuje počátky lidstva. Představuje nejen práci Wankela, ale i jeho úspěšného vnuka Karla Absolona (1877 – 1960), jenž je objevitelem slavné Věstonické venuše. Třetí rekonstrukcí, kterou muzejníci chystají, bude tvář tzv. šamanky z Dolních Věstonic. Jde o kostru starou 30.000 let a o jeden u nejvýznamnějších nálezů z paleolitu.
Poznámka Pavel Houser: Interpretace nálezů z Býčí skály je stále předmětem diskusí, lidské oběti se mnohdy zpochybňují. Nakladatelství Academia loni na toto téma vydalo knihu Věčné tajemství Býčí skály.
Já myslela, že už by měla ta žena vypadat V DOBĚ ŽELEZNÉ jako dnešní žena ( moderní homo sapiens – sapiens od 40 000 př.n. l.) a né jak souhlasím FJONA TYP AŽ TAK TUPĚ SKORO NEANDRTÁLSKÁ či až RETARDOVANÁ ta Fjona MUSELA BÝT žertovnou inspirací autora…Měla by už vypadat jako dnešní typy žen bez šminek a třeba fakt neměla ani špetku půvabu….možná k tomu šilhala, a AUTOR JI NAKONEC JEN VYLEPŠIL .